Z toho by šla povídka... Podstoupíš mi práva?

taron: Ono je rozdíl, jestli neumí krotit nebo nechtějí krotit....
A jestli to "zkrotit" je opravdu "výhra".

Pár poznámek:
"praštil mne do nosu mráz" - možná originální, ale humpolácké
"... po suchých tmavých stromech..." - ty stromy nebyly suché
"...samé listnaté stromy..." - vypadá to, jako by měly listy, ale ty chceš říct, že byly holé. Mimochodem - poznáš v zimě modřín (opadavý jehličnan) od olše
(opadavý listnáč se šiškami)?
"...sedla jsem si na jednu dřevěnou lavičku..." proč jednu? Ty si dokážeš sednou na dvě lavičky najednou, že to zdůrazňuješ?
"...pozorovala detaily stromu. Jeho kmeny,..." nízký se spostou kmenů??? Nebyl to nakonec keř?
"..proto se také rozsvítily žluté lampy, které dodávaly pocit přítmí...." - větší přítmí, než když nesvítily?
"..když pode mnou jedna zledovatělá louže praskne. Rozletí se na.." evidentně má být místo tečky čárka.
"...usnu v houpacím křesle s pruhovanou dekou, která přeze mne leží. " - poněkud kostrbaté. Lépe spíš "... a pod dekou (nebo přikryt dekou) usnu v houpacím křesle."
Máš rezervu i v konstrukci vět - např. od věty začínající "Po štěrkovité cestičce..." v každém následujícím souvětí (4x) začíná vedlejší věta "který/á".

Ale jak říká traken - piš dál, chce to trénovat.

Myslíš, že "starý" ten boj může vyhrát? Naivo!

taron: problém je v tom, že můj "povídkový" Bůh není totožný s křesťanským bohem (křesťanským výkladem) - respektive nabízím alternativná vysvětlení křesťanského boha - jako bytosti, která je sice mocná a má "na svědomí duši", ale zároveň se bojí, že jeho vlastní výtvor mu přeroste přes hlavu - a tak raději sám nabádá k porušení desatera (svých vlastních pravidel), než by se lidem postavil čelem.

Something_Everywhere: Ani jedno. Málo vztahu. Zamilovat se po internetu - proč ne, jako začátek.... ale to je poněkud málo - na vztah. Můžu se "zamilovat" do obrazu a tvrdit "jsi jen můj".

PetrK.: "rozum a duše" - netroufl jsem si to oddělit, i když v povídce hovořím o "duši". Co myslíš, mohlo by to dítě nedostat duši, ale mít rozum - pokud je "myšlení" materiální podstaty? T
To je ovšem na úplně jinou povídku!

taron: Ale kdeže! Moje "důkazy" o neexistenci jsou nejméně stejně pádné jako tvoje pro existenci. Na tvé straně subjektivní víra bez objektivního důkazu a na mé objektivní pochybnosti o smyslu existence Boha.
Ani to, jestli smilním, kradu nebo vraždím, nemá s Bohem nic společného. Zatímco ty to neděláš proto, že ti to zakazuje tvůj (vymyšlený) Bůh, já to nedělám čistě z vlastní vůle, "bohem" mi je vlastní svědomí, nic víc. Proto se taky liším - kdybych to uznal za správné (mé svědomí - třeba jako "nutnou obranu rodiny"), tak budu vraždit a třeba i krást nebo smilnit!
Špatně sis to v povídce vysvětlila - lidský mozek je schopen pochopit "předěl" mezi světy. Však se taky Bůh bojí, že mu tam "vpadneme".

Jestli to dobře chápu, obhajuješ možnost "zamilování" po internetu.
To ale snad nikdo nepopírá (nebo jo?), jenom mi to připadá málo...

taron: V íš, taron, ono všechno závisí na jedné jediné základní otázce: Existuje Bůh? Pokud ne, tak co jiného dělají kněží, než že "oblbují" lidi?

pešu: Proti skokům žádná... já byl zvědavý na:
" „Robert ti každou chvílí oznámí, že je čas odejít,“ špitla. "
A to "každou chvíli" je cca 7 měsíců.

pešu: Využití fantaskního prvku - soch beru, dobré!

Davidsoft: Nepokračuje. Na konci první části je těhotná, tady "rodí".
Pešu: Zajímalo mě už včera, jak ten časový skok vyřešíš :-)

ManonZarrasu: Pokud jsem se dotknul tebe (tvojí víry), tak prosím odpust neznabohovi.
A mohu tě ujistit, že zpovědnicím se vyhýbám důsledně - nikdy jsem v žádné nebyl...
(Ovšem sakristie není zpovědnice...)

Historický styl jsem pochopil :-)
A pokud se tyto vazby dříve používaly, ukazuje to jen na moje historické neznalosti. :-)
Ale je otázkou (myslím z hlediska autora obecně), zda přibližovat současnému čtenáři historii pomocí dnes neužívaných slovních spojení nebo k tomu využít třeba přechodníky nebo oslovení (vykání rodičům...).

pešu: I když provokuju rád, to uznávám, neměl jsem v úmyslu oživovat žádnou (natož palčivou!) diskuzi. Vyslovil jsem jen názor, že doktor- neznaboh by to přirovnání k boxerovi klidně udělal.

Hezké... i když používáš (pro mě) docela nazvyklé vazby.
Jako "nechat dveře ladem", "předstoupit před dveře", "vše pominulo vniveč"...

pešu: Pokud si vzpomínám, tu srandu si dělá neznaboh... Přišlo mi, že je to reálné... Ale já jsem taky jenom neznaboh...
:-)

Je zásadní rozdíl mezi povídkou a úvodem k románu.
Jako povídka to je nezajímavé.
Hodnotit román podle úvodu se dost dobře nedá, takže spíš jen určité postřehy:
- nevím, jestli je v tomto případě vhodné začínat od konce, prozradit, o co jde. Dokážeš potom udržet čtenáře v napětí, když už "bude všechno znát"?
- téma zmrveného genetického experimentu je docela provařené. Chceš-li ho recyklovat, měla bys mít v rukávě přece jen něco "nového" - máš to?

Erotická verze bakalářů? Proč ne.