vanovaso: Je to krásné vyznání a já se přistihl, že závidím nebožtíkovi Tvoji neskutečnou lásku!;-)

vanovaso: vanovaso: U satana, to je ale láska!
Přemítám, je-li horší, odejde-li někdo milovaný z našeho života do nenávratna, nebo když se jen rozdělí naše životní cesty a zůstává byť jen teoretická naděje, že se třeba zase někdy spojí?
*Nu, nemyslím si, že zrovna pro mne bude někdo ještě truchlit.;-(

vanovaso: vanovaso: Zdá se mi, jako bys to psala o mně...;-(
Víš, člověk se může navenek změnit směrem k pozitivnímu myšlení, může psát optimistické básně, najít v sobě sílu a víru pro druhé, být jim vrbičkou i morální oporou, má pro ně spoustu dobrých a funkčních rad, ale v sobě si nosí stigma vlastního selhání, dovede být toletantní k druhým a zná kouzelnou sílu odpuštění, jen odpustit sám sobě nedokáže a má strach, že by mohl rozmnožit počet nešťastných, kdyby se pokusil znovu někoho vpustit do svého života...Prostě chybí ta víra v sebe...;-(

vanovaso: Máš pravdu, ale někdy je to zatraceně těžké odpustit sám sobě, že se něco nepovedlo! Člověk si vleče kříž svého selhání, ono stigma toho, kdo neuspěl a zpackal si svůj život vlastní nevírou i přílišným pesimismem, srovnává se s těmi, kdož, ač hloupější než on, jsou nakonec úspěšní ve všem, na co sáhnou a říká si: K čemu mi byla inteligence i talent na mnohé, když jsem to neuměl využít a dotáhnout k úspěchu? A tak tiše rezignuje a stáhne se do ústraní...Proč by měl ještě rozmnožovat počet nešťastných? ;-(

vanovaso: A to se Ti zdá málo, paní So z Vany?;-)

vanovaso: vanovaso:
Ani já tužku nepoužívám,
prsty mé také klávesy spíš znají,
či na dotykáči si naťukám
nápady, které v mojí hlavě zrají...;-)

Co takhle dát si špenát?;-)

vanovaso: Až mi to vyjde, hodím Ti balíček tužek na IPP...;-)

vanovaso: Promiň, neměl jsem se tak vykecávat, když snad stačilo prosté: Raději Tě vnímám srdcem, k odborné kritice mi chybí teoretické základy! A u Tvých dílek si srdce přijde na své!;-)))

vanovaso:
Poděkování něžně hladí,
lítost, ta zatne ostrý spár,
když kamsi odešlo již mládí
a srdce zná jen suchopár...
;-*

vanovaso: Máš jistě pravdu, krásnoočko! Nejspíš bych si tenhle zvyk měl taky osvojit...;-(

vanovaso: Jenže není srdce jako srdce!
To Tvé ještě není tak okoralé jako ta jejich...;-)

vanovaso:
Mam snad tedy jeste taky srdce
ukryte v nitra meho loubi,
jeste casto rozbusi se prudce
a nejsem jenom pouhe zombi?
;-)
Snad tez ten zpusob psani znam,
ac zlehcuji to zas,
mozna i Tvoji prizen mam
pro omezeny cas...

vanovaso: vanovaso: Recnicka otazka ci vyzva, abych dopovedel? Mam jit s kuzi na trh a prozradit, co se mu honi mysli a ze me srdce, ten velky rezonator, zni tony, ktere se neutlumuji, lec prave naopak nekdy i sili? Chces, aby postrach psancu a sam trochu psanec, prchajici pred sebou samym, odhalil sve slabiny a stal se tak zranitelnym ? ;-)

vanovaso: Ja uz necekam nic, tak aspon nejsem zklaman...;--)

vanovaso: Ja nezebram! Nikdy!!! To radeji UMRU...'$

vanovaso: Jak to děláš, že mne Tvá něžná dílka tak dojímají a svádějí mne k podobným úvahám? (* ?-)

vanovaso: To víš! Člověk si někde něco přečte a pak se chce o to podělit s těmi, co má rád...;-*
A rady, co u jiných fungují, si na nás vylámou zoubky!;-)
Znáš to: Kovářova kobyla etc....
P.S. Ale ta Tvá báseň je tak krásná a plná lásky, že...

vanovaso: Neboj se! Jsme v tom s Tebou...;-)

vanovaso: vanovaso:
Nech odejít jen tu palčivou bolest. Až Ti zbudou jen krásné vzpomínky, najdeš v sobě sílu začít znovu žít a touhu učinit ještě někoho šťastným. Vždyť v Tvém srdci je tolik lásky...Chceš skrblit s tím, cos dostala jako ten největší dar, abys to mohla dále rozdávat těm, kteří strádají?