Děkuji moc. Neberu to jako dílo, jen jsem prostě potřebovala vyjádřit své city, dát to ven. tak jsem napsala pár řádků...

taron: Taron, pacienti jsou jedno a totéž co klienti (ono my dle norem a standardů musíme říkat buď klient nebo uživatel:-))
Rezavá Plechovka: Myslím, že když je člověku kolem dvacítky, ještě stále je krade,starším je zodpovědně bere a nejstarší jí je chtějí dát.
Alex: Díííky:-)

štiler: to byl taky cíl:-)

Malá Rudolfína,
Nad sklenkou vína,
Sedí a dřímá,
pohodu vnímá...

Jsi zlatíško maminéško:D

Yana: Mlčenlivý: ester: Desdemona La Rochelle: DDD: Všem děkuji za komenty:-) Za kladné ohlasy, jen nevím, co nesedí na první sloce:-)

Dee.... ať se děje cokoli, nevzdávej to.

taron: Děkuji Taron, potřebovala jsme to dostat ven:-)

Yana: taron: LadyLoba: andilek: Děkuji nejen za sebe, ale i za všecky živly:-)

.... odbouralo mně to..... co je proti téhle depce depka moje!
Jinak moc povedené... smekám:-)

alexis: Děkuju. Je to psáno z pohledu nešťastně zamilované kámošky. Taky bych jí to moc přála... :-)

Poslední věta mně dostala. Někdy by fakt měl zhasnout, nebo aspoň udělat přítmí - intimčo...

Hořkost života ve čtyřech slokách? Proč ne.... Druhá sloka mně hodně oslovila.... Povedlo se:-)

jednoduchá, dokonalá.....:-)

Má to hodnotu.... minimálně hodnotu tvých vzpomínek. Líní se mi to, je to jednoduše depresivní, takové, nenutící se, forma skoro žádná a přesto je to čtivé:-) Akorát místy pravopis.... jinak pecka:-)

Ruphus: Protože oni jsou svým způsobem vězni, .... vězni sami sebe, i když můžou na vycházky....jsou předurčeni až do konce života k tomu, že si na ně bude někdo ukazovat....

Madeline M.: No právě, a když se jich zřeknou i jejich rodiče.... Je to smutný příběh....

D_P: dííky

Ten konec....úžasné...

D_P: Že jí říkám mami neznamená že je stará:D

Ááááá ta je kráásná...ta první sloka,...vyvoalla ve měn děěsnou nostalgii:-)