![]() |
komentáře uživatele :
ano ano ano! a teď mi ještě pověz, proč je tenhle pocit bezpečí mezi lidmi tak ohroženým druhem?
:D najednou dává větší smysl proč o nás ženách tak silně panuje předpoklad, že jsme mrchy
tohle tvoje dílo bych si s sebou vzala na vojnu! přepsané na kusu papíru, oblepené izolepou, založené v náprsní kapse společně s fotkami mých nejbližších!:)
moc by mě zajímalo, jak stará tahle vzpomínka je :)
mě se to líbí. Je to osobitě nostalgické a celkem osvěžení po té spoustě děl co jsou ve valné většině básnické :)
mě se to líbí. Je to osobitě nostalgické a celkem osvěžení po té spoustě děl co jsou ve valné většině básnické :)
"co dříve bylo undeground
dnes jen feťácký kýč...." je podle mě neskutečně dokonalým zakončením..
dnes jen feťácký kýč...." je podle mě neskutečně dokonalým zakončením..
páni. Možná bych v tom viděla spíš jakousi symboliku, hlubší význam. Něco z reality, co je schovaný do týhle metafory. Líbí se mi to, jak myšlenka, tak podání :)
Mimochodem, nadpis mi hrozně připomněla kus z textů Prago Union, což sice absolutně nesouvisí, ale to je jedno :D
Mimochodem, nadpis mi hrozně připomněla kus z textů Prago Union, což sice absolutně nesouvisí, ale to je jedno :D
Tak tohle je úžasný. Citovej vnitřní boj, kdy ale vyhozením poslední společný fotky, třeba jenom mě - nevím, dokazuješ, že to za tebou ještě není. Znám tu situaci - máš našlápnuto na odpoutání, nalháváš ostatním i sobě, že už je to VÁŽNĚ pryč.. Není to pryč. Ale víš, že brzo bude. Fakt se mi to hodně líbí :)
Definice jsou jasné, áno áno, ale jsou proto nudné. Jsou proto příliš jednoduché a lidé pak nemusejí přemýšlet. V tomhle člověk plave a plácá se, namáhá mozkový závity a pak dost možná přijde na to, že vlastně úplně zbytečně. A nebo možná ne, možná tomu porozumí a nebo si v tom najde něco svýho - možná něco, co tam vůbec není. A to je to. Mě se to líbí!
Kecala bych, kdybych řekla, že v tom je pravda lidstva a tak, protože mi to nedává smysl. Ne ten samej jako tobě. Vidím v tom odrazy kousků svýho života a toho, co vidím a znám, ne toho, co bych měla poznat z tohohle díla. Myslím, že bych to musela číst znovu a znovu, pořád dokola, abych se dostala k pocitu, že už tomu začínám rozumět. A to mám taky v plánu. Líbí se mi to, ale nedokážu říct proč, což mě dost štve :D
Ale je to pozitivní. V poslední době je těch pozitivních počtení nějak zanedbaně. Proto děkuji za tuhle malou myšlenku s velkým pocitem :)
Nikdy jsem nekouřila doutník za chůze. Přijde mi to inspirativní. A podzim? Jasně, v říjnu přeci běžně sněží :D
beze slov.. tak tohle je něco, o se dá číst tisíckrát, ale stejně v tom pokaždý je něco neohratelnýho a neomrzujícího..beze slov, jak říkám
chyby jako takové to kazí, ale jinak se mi to líbí :) jó, ta láska..
Jenom, k těm růžovým brýlím - čas od času je nosím, a lidé se vysmívají. ~ a co jako? Vždycky můžeš všechno, cokoliv chceš. Jenom se nesmíš bát těch okolo.
naivita co hrozila skokem.. líbí se mi ty slovní obraty a spojení. A celek x)
a mě se to líbilo. Všechno a nic, to by byla vyhovující kategorie. Až to vydáš, budu mezi prvními kupujícími. Tohle čtení bych potřebovala s sebou do toho pasťáku, člověku by ten čas rychlejc utíkal. Musela by toho bejt ale spousta a spousta. Každému podle jeho gusta.
ta horní začáteční část je magoristická. Četla sem to vícekrát a beztak v tom nejspíš nenajdu to, co si chtěl říct, ale spíš to, co si v tom najít chci, co chci slyšet, spíš číst. Konec bych řekla, že už patří spíš k něčemu jinýmu, ale když to tak cejtíš, proč ne.
1|2
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
stepik9 [14], Jindruch [14], Megynka [12], Big Nathanano [9], Élektra [3]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)


