Jdu si takhle po chodníku,
pokuřuji zbytek z doutníku,
náhle blýsklo se za rohem,
mně oči se koulely úlekem.
Tak to jsem ještě neviděl,
takovouhle nádheru,
na nebi není ani mráček
a přitom po něm sviští si tu dráček.
Došlo mi už, že podzim je tu,
zchladil nám i tuhle větu,
díky němu se máme k světu.
pokuřuji zbytek z doutníku,
náhle blýsklo se za rohem,
mně oči se koulely úlekem.
Tak to jsem ještě neviděl,
takovouhle nádheru,
na nebi není ani mráček
a přitom po něm sviští si tu dráček.
Došlo mi už, že podzim je tu,
zchladil nám i tuhle větu,
díky němu se máme k světu.
29.10.2012 20:22
Nikdy jsem nekouřila doutník za chůze. Přijde mi to inspirativní. A podzim? Jasně, v říjnu přeci běžně sněží :D
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.