Miluji takové básně o něčem co se děje dnes a denně a přesto je to zázrak, prostě u takových básní já chybu nenajdu, myšlenka ji převyšuje.

Pro mě je ta báseň v souladu s duchem naší doby. A tím skutečně taková bolestivá.

nenapadá mě nic duchaplného, jen, líbí se mi to(-:

No, dobré to je, budu čekat na další, času dost(-: Ten boj byl popsaný dost obrazně.

Samozřejmě tahle úvaha je velice zajímavá a v komentářích se navíc dotýkáte aktuálních témat. Jsem přesvědčená že za našeho života i když vývoj jde kupředu se kmenové buňky zdaleka nebudou využívat tak jak by mohly. Nechápu např. že není větší zájem od rodících matek na odběr pupečníkové krve. Odběr kmenových buněk od lidí kteří zemřou bych pokládala za tak etické, jako odběr jakýchkoli jiných orgánů. Dárcovství zachraňuje životy! Začíná to krví a končí orgány, je to naprosto v pořádku, jestliže medicína takové možnosti má. Mimochodem z člověka, kterého udržují jen přístroje a Noradrenalin lze orgány odebrat, až pak se odpojí a zemře. K umírání v nemocnici, jen krátce. Jenom naprosto cynický zdravotník bere smrt jako součást své práce. Většinu z nás to opravdu zasáhne a nemluvím jen o sobě. Na některých odděleních dokonce zapalují svíčku. Neznám ty výzkumy s mrtvolami a zombíky znam jen z hororů. Přesto se mi ta úvaha vcelku líbí.

Že globální oteplování neexistuje tvrdí i Klaus a můj muž, takže to je tedy pravda. A že v naší společnosti bohužel jde vždy jen o prachy to je taky známý fakt. Takže, více takových úvah tady.

taron: Sonett0: Vaše slova jako sluníčko působí na mě.

Lössenie Eruzel: Ve své reakci si vyjádřila mnoho. Nechť alespoň na chvíli ti slunce září, vymaže smutek ve tvé tváři, vysuší slzu na polštáři, nechť rozpustí se horkem všichni odporní lháři. Ať krásná tvoje tvář, slunci vstříc, více než ono, září.

Co si udělal? Jdeš dál. Právě přednesem se pozná podle mě dobrá báseň. A tuhle za dobrou považuju. Musí se číst pomalu a vnímat každé slovo. Zapadá v ní vše do sebe a místa jsou tam nádherná(-:

Dík, máš pravdu, dokonce jsem to první tak změnila(-:

je, jej znám ten pocit ohlodané kotlety, vyždímaného hadru. První dvě sloky se zdály tak pozitivní, pak to sklouzlo. Někam? Ale návratu je, to už já vím. Je to boj! Máš nádhernou schopnost vyjadřování. Ráda tě čtu.

Toť otázka. Taková kraťounká básnička a divil by ses jak se nad ní zamyšlím. Tedy je dobrá!

Stojí za komentář, jen nevím co napsat, to tak někdy mám, každopádně bodík (-:

Neuvěřitelný poeta je tenhle kluk, nádhera. Kdyby ses rozhodl vydat sbírku tak si ji koupím, a tímto zamlouvám.

No ta tedy je! Víš moc mi připomněla mě a mého muže(už před čtvrtstoletím). Jak jsem milovala takové chvíle. Naplněné láskou, důvěrou, nadějí i strachem. Obklopeni nekonečným vesmírem, skýtajícím spoustu nevyřčených otázek. Nádhera. Ať ti tahle láska vydrží. Dík za vzpomínku.

Už ji mám založenou.

Při čtení té básně mě jímá zvláštní děs, taková je ta báseň dobrá. Nicméně cítím z ní určité pohrdání, ale nevím čím. Fakt mě oslovila.

První část jsem nekomentovala, ale myslím že to, že mě přiměla přečíst pokračování je pozitivní, i když nebudu psát že by byla dokonalá. Ale tenhle díl se mi líbí a od 4. sloky to je bravurně vyjádřené. Tak to cítím já.

To co ta básnička vyjadřuje se mi moc líbí, vítej mezi námi(-:

Jo, jo, je hezké že si to uvědomuješ a moc hezky si svůj pocit popsala.

Jsou tam taková obrazná místa, skoro jako bych na té lavičce seděla