ta mě úplně pohladila, vyjádřil si to krásně

vůbec si nemyslím že tady vadí, že se slovo střepy opakuje, naopak, působí to dostatečně psychedelicky, super

jasně, zase jsem si něco našla, Homérova psychosocální sonda současné doby...jo a i tu břízu znam, hodně jsem se divila že do té ruiny někdo investoval, ale je z toho docela dobrá rekreační chalupa, ach jo, předtim to bylo hezčí, dalo se tam hezky přemýšlet...

hodně jsi toho prožil, u tebe nehodnotím styl, ale emoce které tahle básnička předává na 100%

jakoby pokračování té předchozí, žijeme v tom je ta největší naděje a máme své básně...

přidávám se k ostatním, líbí se mi navíc to s těmi draky

Hm, jakoby bylo někomu určeno, až mně je za něho úzko, jakoby si na něj byla pěkně naštvaná a tak já to z té básně cítím, zklamání naštvanost

padavá a povedená

myslím že atmosféru jsi nastínila skvěle, vnímám ten chlad a splín...nicotu... touhu po teple a světle, něčím mi to připomnělo Kinga

tak to mě po ránu opravdu rozesmálo...ačkoli to tak k smíchu vlastně není :-DDD

jé, taková svěží...

Monika, je hodně zvláštní charismatické jméno, které jakoby samo o sobě manipulovalo lidmi, znám také jednu Moniku, byla to přítelkyně mého syna a já chtě nechtě na ni často vzpomínám, v jedné divadelní hře hrdinka vykřikne: " Neberte mi moji Moniku". Už jen proto že k tomu jménu mám takový vztah a taky že se mi ta báseň líbí...napájím emoční potoky...pro uměle živené kvítí...a jasně pro ten závěr mě zaujala, je strašné, ale i krásné zažít takovou lásku, je to vlastně láska na celý život...Monika tě uhranula. Teď jsem si ji přečetla znova fakt se ti povedla, až mě v závěru zasáhly tvé pocity.

dámy přede mnou se tak usmívají, kdybych měla značku pro mráz tak bych jí tam šoupla, mě z ní po dočtení malinko zamrazilo, ty fakt dokážeš do pár zvláštně souvisejících řádků vtisknout maximální emoci, člověka to úplně uzemní, ten pocit který umíš přenést

ŽblaBuňka: oslov radek: já děkuji, i pro vás ráda píšu

taron: při téhle jsem nemyslela na nikoho jen na sebe, ale ! mám tu jednu a to jsem opravdu myslela na tebe, možná příště, pa a dík

chápu i to že někoho z té básně mrazí, ale vnímám pohádkovou atmosféru, přemýšlím o malé prodavačce sirek, tu pohádku jsem milovala a vždy jsem strašně plakala, možná ale, ta pohádka také skončila dobře, holčička přece odešla do nebe, pryč od svého trápení, asi ji najdu a přečtu si ji, po letech, to mimochodem, tvoje báseň je emotivní ta inspirace H.CH.A. se mi moc líbí, a ano konec je vlastně dobrý jako v pohádce, co v takovém vztahu, leda být ledovou královnou...je to taková jiná tvoje, pěkné

nějakým způsobem mě dojala, no ano přijde, něco nebo někdo, vždy když už myslíme že dál to nejde, přijde, přítel, skutek, rodina, úsměv, povzbuzení, vždy něco přijde...vlastně se mi líbí i to že je od tebe a že víš že přijde...je krásná

každá jiná a obě originální, navíc ta dvojka přes rozvernost je duchaplná, a jednička má krásný text

skvěle popsáno, ano chápu ten určitý strach, ale je vlastně tak krásný, povzbuzující smysly a vlastně se bez těchto okamžiků nedá žít, alespoň někomu...Je to jeden z nejkrásnějších strachů, že podlehneme a bude konec světa...

no vnímám z toho ten chtíč, líbí se mi to až masochistické vyjádření v poslední sloce, jestli to vše nemyslíš úplně vážně, tak je to fajnová báseň a myslím že by ho i dostatečně vzrušila, víš jen aby toho moc nezneužil, té oddanosti, jsou to mizerové