Dandy: Hanulka: Homér: LadyLoba: Mlčeti Zlato: Psavec: Yana: Díky moc za pozitivní ohlasy, to jsem ani nečekala… původní rodina je zjevně věčné téma skoro pro každého. Jestli to někomu aspoň trochu pomůže (třeba jen vědomí, že v tom není sám), jsem ráda a má to smysl.

Tak ta je drsná. Au. Ale líbí se mi.

Jsi :-)

Básni rozumím a myslím, že bylo odvážný to takhle vyjádřit. A ten konec je skvělý. I s tím otazníkem, který tam prostě patří.

Ale některý komentáře - samozřejmě od chlapů, který si nemusí projít všema hormonama, těhotenstvím, porodem, kojením a bůhví čím a celkově na jejich životy má mnohdy tohle rozhodnutí úplně jiný vliv...dokážou mě ještě pořád vytočit, a to nečtu poprvý. Jakoby snad bylo špatně mít strach, váhat, rozhodnout se fakt vědomě a v čase, kdy si na to člověk připadá zralý... bože.

Ta je tak krásná... jemná, něžná. No a ještě tvůj hlas samozřejmě. Díky!

Je nádherná.

Hezká atmosféra a závěr se stočil nečekaně do mrazivých vod.

Joo, tak ten rým z komentáře znám taky... ze života.
K básni: Úplný chudáček, srdce mi pro něj pláče... nejhorší je, že to je u některých opravdu realita. Tvé zpracování mě baví.

puero: Fuj, podzemí a ještě tma, to bych asi nedala. Stačilo mi to v Ekvádoru v jeskyni, kdy jsme tam seděli několik minut v úplné tmě a mně popadala úzkost a snažila jsem se nemyslet na to, jak úzký byl ten průlez dovnitř a že jsem v zemi častých zemětřesení (několik jsem jich i zažila, jedno fakt silné, naštěstí epicentrum hluboko, takže bez následků). Ale zas taková Neviditelná výstava (1 hodina v absolutní tmě, kdy poznáváš svět s nevidomými průvodci jen hmatem, včetně simulace ulice, to bylo fuj), byl moc zajímavý proces a byla jsem tam víckrát.

Psavec: Darko: LadyLoba: Mlčeti Zlato: syrda: Díky moc za přečtení a milé komentáře.

Yana: Do hloubky jsem to nikdy nezkoumala, co to předně přináší. Ale tmu a ticho ve svém životě určitě pro regeneraci potřebuju… já mám nechtěně svou soukromou terapii tmou a jde teda na dřeň, tak to pak nemusím vyhledávat cíleně:)

LadyLoba: Psavec: Yana: Děkuju za přečtení a komentáře.

Orionka: Jen se o něj nenechat připravit… někdy je to doslova boj o život.

Já nevím, mně to tak drsný nepřijde. Asi nevidím nic špatného na tom být něčí inspirace, naopak. Mám ráda ve svém životě lidi, který mě můžou něčím inspirovat... byť chápu, že tady je to myšleno spíš jako jednorázová inspirace. Ale ani na tom nevidím nic strašnýho... to je prostě život. Líbí se mi.

Tohle je fakt skvělý!

Ach ty múzy...nostalgická vzpomínka.

Já už ani nevím, kdo jsem v roce 2013 byla, natož štrachat po šuplíkách staré básně. Ale já přišla o vše, co jsem nedala sem, můj externí disk se záhadně "ztratil" v mém exdomově.

Ellen: Dandy: LadyLoba: Mlčeti Zlato: Moc vám děkuji!

Yana: Jooo, jarní očista, líp bych to nevystihla :) Zbavila jsem se fakt pořádného kusu závaží. Děkuju!

Četla jsem ji už několikrát nepřihlášená, nějak jsem nestíhala se k ní vrátit. Ale stojí za to ten komentář napsat, protože je nádherná. A myslím, že je hodně obtížné na tohle téma psát bez patosu a přílišného sentimentu tak, abych zároveň vynikla hloubka i intenzita prožívaných emocí. A tobě se to povedlo skvěle.

Dobrý to je.

LadyLoba: Díky za přečtení. Jak říkáš, kdo ví... a kdyby tě to zajímalo, doplnila jsem do sbírky ještě III.