puero:
Přemýšlela jsem poměrně dlouho, z jakého konce s básní začít, jak to uchopit a zachytit... Nakonec jsem začala úplně jednoduše – prostě tak, jak to začalo pro mě. Líbí se mi představa tvého pojetí. Asi je skutečně básničtější, na druhou stranu, já to tak prostě necítila. Mohla by z toho vzniknout zajímavá báseň, ale už by nezachytila to, co jsem chtěla, už by v tom právě nebyl ten můj přístup a pohled na věc. Já odtamtud v tu chvíli totiž neutíkala, já tam byla na 100% všemi smysly. A v rámci večera, který jsem prožila, tam dle mého ta aktivní složka patří. Každý má ale jiné vnímání. Díky za tvůj náhled!

Vystihl jsi naprosto přesně to, v čem dle mého názoru tkví největší nedostatek mé básnické tvorby. Přesně to je oblast, o které vím, že na ní potřebuji zapracovat. Díky, že se ti to podařilo pojmenovat a popsat, protože myslím, že by mi to mohlo pomoct v odstranění oněch nedostatků. Co se týče toho nasměrování, jak se dostat do té kavárny – mně se ta cesta prostě natolik líbila, že jsem ji tam chtěla mít. Možná by se dala popsat lépe, možná se mi to nepodařilo zachytit tak, jak to vidím před očima, ale pokusila jsem se o to.
A ohledně toho smutku v závěru – opět díky. Já jsem se sama ohledně toho cítila nejistě, a ty jsi mě jen utvrdil v tom, že takhle ta báseň vyznít nemá a že tam ten závěr nepatří. Zkusila jsem to teď přepsat, aby to více říkalo to, co to říkat má.

No a ještě jedno (vlastně dvě) poslední díky – jedno za tak obsáhlý vyčerpávající komentář, a to druhé za důvěru v mojí tvorbu! Moc si toho vážím, opravdu. Přesně toho, co jsi v posledním odstavci popsal, bych chtěla dosáhnout. Tak ještě do třetice – děkuju.

puero: Nedokážu, alespoň myslím. Ale chtěla bych to umět. Třeba se k tomu někdy dopracuju.

slnečnica: Škoda... a děkuji :-)

mannaz: No, něco takové by v tom mělo být. Děkuji :-)

Já tomu asi nerozumím.

Je opravdu nádherná. V těch pár slovech je vše, co má, nic nepřebývá, ani nic nechybí... Jak já mám ráda tu tvoji lehkou, něžnou poezii!

Nezapomeň to zdokumentovat a poslat fotky! Akorát už nebude čerstvě namletá. Já ji vždy namelu ručním mlýnkem těsně předtím, než ji jdu uvařit v moka konvičce. (Pracovní název je Ke kávě a zákusku, nebo Hořkosladká.)

Má něco do sebe.

Docela drsná, ale pro některé osoby výstižná. Zaujal mě název. Že by osoby "bez obsahu"?

Taková dost naštvaná, přesto dobře napsaná. Víceméně s obsahem souhlasím a občas mívám dost podobné pocity, ale asi jediné, co funguje je, se zkrátka obklopit těma správnýma lidma (je jich málo, ale jsou) a na zbytek se povznést. Určitě je to lepší, než být pořád negativní. Já se radši v poslední době snažím zaměřovat na to pěkné, než to negativní "živit" svým rozhořčením. Vím o tom, ale pozornost směřuju jinam, protože kam jde pozornost a myšlenky, tam jde taky energie.

Ta je nádherná. Taková lehoučká, křehká a něžná, až skoro meditační mi připadá. :-) Ten styl je takový jakoby mimochodem, ale přesto jde obsahově do hloubky, vystihuje tu podstatu (hlavně poslední sloka, jak na to tak koukám, mohla by fungovat klidně i samostatně). Báseň vyvolává krásné pocity a obrazy.

Tahle je fakt výborná!

Tahle se mi líbí, hlavně atmosférou. Ten závěr mi narozdíl od Meluziny připadá vhodný, možná se mi dokonce líbí nejvíc, kontrastu netřeba

Celkem zábavná hříčka.

Zajímavý nápad, docela fajn.

Úžasná.

Něžná, milá, vyvolala úsměv. :-)

Pěkná miniatura. Taková milá, zpracováním i myšlenkou :-)

Tahle je fakt dobrá, z těch tvých, co jsem četla, asi nejlepší. Až na ten klišovitý název, ale já v poslední době s názvy taky bojuju, takže to chápu. Po tom, co jsem ji slyšela přečtenou, se mi líbí ještě o něco víc.

Ty jsi z Hlučína? Tam to znám, tam je krásně!