O démonu a lišce

Proč zas chytá mě třes
jsem jak spráskanej pes
co ve světě es
pod stůl si vlez’
a marně kňučí
SOS

občas se dostanu PŘES

ale

démon si vždycky najde cestu zpátky
škvírou ve zdi
škvírou v mysli
otráví všechny mé smysly
zná ty nejrychlejší zkratky
hlavu naplní mi zvratky
a na plné obrátky
až k pláči roztáčí
kolovrátky bezmoci
jen marně křičím do noci
na jeho oči lesknoucí
to stačí
!

můj duševní klid
je příliš vratký
abych ho ustála

vracíš se ke mně, démone, odmala
užíváš si ty zmatky
co s sebou neseš

ani ten nejniternější třes
tě nesetřese
je to jako se ztratit v černým lese
a čekat
odkud na mě stečeš
občas vytuším tvůj stín
jak šustí kapradím
a hned velmi dobře vím
že už brzy
zas uvedeš mě do kómatu
do mozku mi nacpeš vatu
dokud bez boje
a bez záchvatů
zas nepodlehnu šachu-matu

ty se jen budeš smát
jak jsem vysátá

vím, tenhle svět není
pro zbloudilá liščata

a potom nemám chtít
navěky usnout
a nikdy už se neprobudit

v mé mysli je to návod kudy
v mé mysli je to návrat domů

jediná cesta
k tichu bez démonů