Mě přijde hezky postmoderní - nechává místo k přemýšlení, hraje si se slovy a zdá se mi lehce nedořečená. Jop, to určitě jde!

A mně se taky líbí. Má charakter.

Jo! Jo! Jo! Ta se mi echt líbí! - Obrazotvorná, trpce realistická, hravá...! Prostě... Jo!

Je hezká, to rozhodně, jen - nevím proč, snad je to zbytkem mé nedospělosti - mne rozesmálo "Spinkéj". A ty rýmy a rytmus ti trochu kulhají.

Mě oslov tentokrát neoslovil, asi jsem nepochytil myšlenku... Nu co, každému dle jeho gusta.

Mě tedy přijde, že zde spíš obsah převálcoval formu. Ale je to dobré! Moc dobré! Z počátku skvěle plynoucí, později to trošku zakulhá, ale to se dá určitě vychytati :)
(Jen mě mrzí že nemáš velký písmenka na začátku vět. .)

Úplně jsem si vzpomněl na stejnou situaci, kterou jsem jednou zažil v Krkonoších uprostřed zimy.
Dál (jako poslední dobou velmi často) souhlasím s Jiřím. Mě ovšem jako Jiřího ten přechod neruší, jen bych ho udělal výraznější - nechal veršovanou část jako předmluvu - (třebas jen kurzívou) -, protože tak ji i vidím. A ten nadpis bych taky zvýraznil. Ale to jsem já, ne ty.
Takže za mě - líbí.

Souhlas s Jiřím - říkal jsem si jak to slunce vyřešíš...

Yana: Děkuji!
Jiří Turner: Inu, to bych to pak nebyl já, komu by tento výkřik patřil, kdyby byl jako tvůj :) Apropo je to experiment, už jsem jeden takový kdysi dělal... Děkuji!

Sáma něha dneska... Rozhodně k básni, myslím, že je to jasně čitelná metafora. V první strofě mi připadá dobrá v druhé mi to láme hned ten začátek, kdy v podstatě rekapituluješ první strofu, což opravdu není třeba - Myslím tím ten vesmír...

Jinak mi přijde tak jako krkolomně něžná... Snaživá se být něžná.

Jo. To by šlo jen... Možná by zasloužila o pár řádků víc, aby byla jasnější.

Ajdalas, Jiří Turner, mannaz: Děkuji! :)

Jiří Turner: No ona s náma vážně jebe, douho jsem přemýšlel, zdali to slůvko použít...
Děkuji za pochvalu :)

oslov radek, DDD: Děkuji oboum! :)

mannaz: Samozřejmě znám pana Filutu :), Děkuji za pochvalu - Ono toto je jen jedno z mých já... Jsou ještě další dvě, možná jim také něco věnuji.

Leslie: To víš, potěšení z diference

Leslie: Ale mám zač! Za upřímnost! Každý má svůj specifický styl, řekl bych, ne každému vše sedne, ne vše se dá pochopit bez... prožitků. My pokřivení, jsme chápáni zle.

Leslie: Děkuji :)

Rozesmál mě hlavně anarcho-swing, bych pravdu řekl :D Byť báseň je také vyvedená! Snad jen: Hotov-hodnot... To je tlačené.

Námět je zajímavý, zpracování bohužel pokulhává - verše jsou také jednorázové a máš tam pár nelogičností.

"Je to spravedlivý soudce,
Někdy zbojník,
A ani jeho dvojník
nepodlehne choutce."
- To mi prostě nedává smysl, čí dvojník? Není myšlen spíš druh, společník? A že by zbojník nepodlehl choutce?

"Ruku v ruce psychiatři"
- To si zase nedokážu úplně zařadit do kontextu...

"Jen Adamovým dětem"? Smrt čeká na všechny, já se za Adamovo dítě nepovažuju, páč můj táta je teda David, a myslím, že je spousta jiných živočichů, kteří, když už, jsou hovádka Boží, a všichni umřou! (Pravda je ošklivě krutá.)

V neposlední řadě si neumím představit nadšenou netečnou tvář...

Nelekej se, že jsem takový zlý, čím lépe se dokážeš vyjadřovat, tím lepší budou tvé básně. Vybrala sis moc těžké téma - Život a smrt. Nevím jestli je psance, který by jej dokázal zpracovat na jedničku.
Piš!