![]() |
komentáře uživatele :
jj, jsme taky takoví ptáčci. akorát někdy kolem sebe máme tolik zrníček, že nevíme, ke kterému dřív skočit, tak skáčeme pořád odnikud nikam. a pak se občas divíme, proč "máme hlad" :)
Zamila: děkuji. :) no já mám vždycky takové dilema, jestli tam tu interpunkci dávat nebo ne. tím, že píšu všechno malým, tak mi to tam do toho většinou vizuálně moc nesedí :)
souhlasím s Devilsem. když to nemá dobrou formu, tak ten obsah vůbec nevyzní tak, jako by mohl vyznít, kdyby to bylo trochu propracovanější co se týká struktury a veršů.
Lenča: děkuji. a je pravda, že částečně to smutné je, i když to je psané v takové zvláštní náladě, kdy jsem měla radost z toho, že se něco stalo. je to spíš takový smutek z toho, že to, co se stalo, nemá pokračování a opakovat se to už asi taky nebude. :)
Zamila: díky za komentář. taky mi to v té třetí sloce trošku "rachotí". tak třeba se k tomu ještě vrátím a poupravím to. :)
Je pravda, že se člověk při nadbytečné konzumaci vína občas ocitne ve tmě, kde nemusí nic řešit a kde je více méně všechno iluze. Probudit se ráno s duševní kocovinou je ovšem trochu nemilé, ale stejně si zvykneme na všechno.
Líbí se mi obě dvě. :)
Líbí se mi obě dvě. :)
Musím říct, že ta přehledná verze scénáře na tvých stránkách se mi fakt líbí. A je super, že si tam člověk může rozkliknout jednotilivé postavy a dozvědět se o nic něco víc. :)
básnička je sama o sobě skvělá, ale s tím klavírem je to naprosto dokonalé... nevím, co víc říct :)
Nejvíc mě asi překvapil, ten monolog Ester. :) Celkově se mi ta epizoda fakt líbí. :)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Berethir [18], NoWiš [14], l0v3 [12], Tutti Frutti [8]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)


