Díky chřipkové epidemii odpadne oktávě B vyučování. Studenti zprvu chtějí jít domů, ale pak se pod vedením Mojí vinné révy vydávají vyprávět si příběhy o životě dospělých se vším, co k němu patří. Stránky seriálu: http://ekrejcixf.sweb.cz Scénář na webu: http://ekrejcixf.sweb.cz/s02e03_s.htm
přidáno 01.10.2014
hodnoceno 4
čteno 936(5)
posláno 0
Osoby:
MOJE VINNÁ RÉVA (žena, 19) -- student.
ESTER KREJČÍ (žena, 19) -- student.
TAMARA JANŮ (žena, 19) -- identická sestra Barbory Janů.
BARBORA JANŮ (žena, 19) -- identická sestra Tamary Janů.
NIKITA KRÁL (muž, 19) -- student.
JANA ZLOMILOVÁ (žena, 18) -- student.
KŇOUR (muž, 22) -- student.
VOJTĚCH VERNER (muž, 18) -- student.
MELANIE NAVRÁTIL (žena, 18) -- student.
RADEK (žena*, 18) -- student; FtM transsexuál.
LARIS (muž, 18) -- student.
ANTONÍN RUSOVSKÝ (muž, 64) -- ředitel.
SEVERÍN SRP (muž, 48) -- profesor biologie.
DOKTOR A (MUŽ) (muž, 63) -- vynálezce, cestovatel v čase.
DOKTOR A (ŽENA) (žena, 63) -- vynálezce.
SEZDÁVAJÍCí (žena, 38) -- úředník.
JANA VAŇKOVÁ (žena, 26) -- nastávající partner.
PETR BARVÍŘ (muž, 27) -- nastávající partner.
ELIZEJ RIEGER (muž, 12) -- student primy A.
GIZELA HRONSKÁ (žena, 12) -- student primy A.
NORMA CIZÍ (žena, 12) -- student primy A.
DOBROMILA HODNÁ (žena, 82) -- profesor semináře přírodopisu, starobylá tmavě červená sukně a béžové ponožky.
HLAS VYPRAVĚČE (ženský hlas) -- vypravěč.



1. Čas (1)

(Titulek:) Pondělí 22. 11. 2010

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Pondělí, 22. listopadu 2010.



2. Epidemie

Třída (oktáva B), ráno. Ve třídě jsou Ester Krejčí, Moje vinná réva, Jana Zlomilová, Barbora a Tamara Janů, Melanie Navrátil, Kňour, Vojtěch Verner, Radek, Nikita Král a Laris. Čekají ve svých lavicích na příchod profesora.

ANTONÍN RUSOVSKÝ: (z rozhlasu:) Prosím pozor! Hlášení školního rozhlasu. Opakuji: hlášení školního rozhlasu. Ve všech oktávách dnes vzhledem ke chřipkové epidemii odpadá veškeré vyučování. Oktaváni, jste již lidé na prahu dospělosti a věřím, že se jeden den bez dozoru zvládnete učit stejně dobře jako normálně, nezklamte prosím moji důvěru. Po dobu vyučování můžete zůstat ve svých třídách a zítra nezapomeňte přijít znovu do školy podle rozvrhu. Konec hlášení.

KŇOUR: Zatraceně, proč jsem sem chodil?!

ESTER KREJČÍ: (potichu, pro sebe:) Abyste se po cestě nakazil chřipkou.

MELANIE NAVRÁTIL: (Vstane a předstoupí před třídu.) Tak to vypadá, že dnes půjdeme domů.

MOJE VINNÁ RÉVA: Počkejte! (Vstane, přijde k Melanii Navrátil a obrátí se ke třídě.) Jsme přece ve škole a jsme tu proto, abychom se učili! Nemůžeme jen tak odejít.

MELANIE NAVRÁTIL: To nám mám dělat profesora, nebo jak si to představujete?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne. Ale musíme něco vymyslet. Nebo chcete jít tam ven a dostat chřipku?

RADEK: Já se tedy žádné chřipky nebojím. (Vezme si batoh a odchází ke dveřím. Po cestě se zastaví.) Já jdu domů, a kdo je alespoň trochu macho, tak půjde také!

Radek odejde.

MOJE VINNÁ RÉVA: Jak řekl ředitel Rusovský, jsme již prakticky dospělí. Musíme si v takové situaci poradit. Um... Napadá někoho něco?

Moje vinná réva se rozhlíží po třídě.

ESTER KREJČÍ: Analogická situace je popsána v knize Dekameron. Až na to, že tehdy šlo o epidemii moru¹. Deset šlechticů uprchlo před hrozbou nákazy z města Florencie na venkovské sídlo a po deset dnů si tam vyprávěli příběhy, převážně o lásce, žertech či o Bohu.

MOJE VINNÁ RÉVA: (radostně:) To je skvělý nápad, můžeme udělat to, co oni!

ESTER KREJČÍ: Pochybuji, že je realizovatelné zopakovat tehdejší situaci. Když pominu, že chřipka nejspíš nevyhubí třetinu evropské populace, jsem nucena konstatovat, že jsme příliš individualisticky zaměření, než abychom se dokázali spojit k naplnění jakéhokoliv společného zájmu. (Vrhne významný pohled ke dveřím, kudy odešel Radek.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale notak... vždyť v minulosti se přece lidé scházeli a vyprávěním si po generace předávali zvyky, legendy a životní moudrost a to dnešním mladým lidem zoufale chybí.

ESTER KREJČÍ: Ano. A proto se snadno stávají oběťmi reklamy a manipulativních marketingových strategií, chtějí všeho stále víc, propadají konzumnímu stylu života a postrádají jakoukoliv zodpovědnost.

Pauza.

BARBORA JANŮ: (Dívá se z okna.) Ach! Dnes je tak sychravo! Myslím, že bude pršet.

TAMARA JANŮ: To je zajímavé.

MELANIE NAVRÁTIL: (naléhavě na Moji vinnou révu:) Tak co tedy?

MOJE VINNÁ RÉVA: Hm... (Vypadá, že dostala nápad.) Vzpomněla jsem si na jeden nádherný příběh. Kdo ho chce slyšet, pojďte za mnou.

Moje vinná réva zamíří do zadní části třídy. Melanie Navrátil jde za ní. Postupně se zvedají Kňour, Laris a Vojtěch Verner.

ESTER KREJČÍ: (pro sebe:) Taková zjevná manipulace...
──────────────────────────────────────────────
¹ Ve čtrnáctém století se postupně po Evropě rozšířila „černá smrt“, největší epidemie moru v historii. Zasáhla skoro celou Evropu a vyhubila zhruba třetinu jejích obyvatel. Na rozdíl od válek, kde tehdy umírali téměř výhradně muži, černá smrt nedělala rozdíly mezi pohlavími ani mezi společenskými skupinami, zabíjela dokonce i zvířata. Hrozba nákazy a smrt mnoha výše postavených lidí vedly k uvolnění středověkých společenských mravů. Na začátku Dekameronu lze nalézt jeden z nejpodrobnějších zachovaných popisů této epidemie a jejích důsledků pro společnost.



3. Atmosféra (1)

(Záběr z opuštěného nádvoří na tmavě červenou budovu gymnázia. Je slabá mlha a obloha je šedá a zatažená. Je ticho.)



4.1. Nejoblíbenější profesor všech dob

Třída (oktáva B), dopoledne. V zadní části třídy sedí v kruhu² na přinesených židlích Moje vinná réva, Laris, Kňour, Tamara Janů, Barbora Janů, Vojtěch Verner, Melanie Navrátil a Jana Zlomilová. Ester Krejčí postaví židli k Mojí vinné révě a sedne si do kruhu. Zůstane jedno volné místo mezi Janou Zlomilovou a Ester Krejčí.

KŇOUR: Můžu být hned po vás? Mám chuť vyprávět příběh o lásce.

MOJE VINNÁ RÉVA: (trochu nejistě:) Tak dobře, ale jen když v něm bude skutečná láska a ne jen sex.

KŇOUR: (trochu zklamaně:) No, myslím, že mě ta chuť přešla.

Melanie Navrátil se zasměje. Kňour se na ni zamračí a ona přestane.

MELANIE NAVRÁTIL: Omlouvám se.

MOJE VINNÁ RÉVA: Slyšely jste, jak před několika lety zemřela Dobromila Hodná, nejoblíbenější profesor všech dob?

Ostatní souhlasně přikyvují.

MOJE VINNÁ RÉVA: Tak tento příběh je o ní.

Byl jednou jeden učitel v mateřské školce. Byl mladý a vlídný a ze všeho na světě měl nejraději děti. A děti ho měly také tak rády, protože jim dokázal dát to, co potřebovaly nejvíc, pocit, že je na světě někdo, kdo je má nade všechno rád a je tu pro ně. Objímal je, držel je za ruce, naslouchal jim a vždy s nimi soucítil a dělal pro ně jen to nejlepší.

A když zestárl, nebyl už tak čilý jako kdysi, vlasy mu zbělaly a na tváři mu přibyly vrásky, ale stále měl rád všechny děti na světě. Jen s vlastní dcerou měl trochu problematický vztah, ale to teď nebudu rozebírat, protože se to do toho příběhu nehodí.

A když už mu bylo neuvěřitelných osmdesát dva let, nastoupil na čerstvě založené gymnázium Podolí II jako profesor. Byl pro školu nenahraditelný a všichni si ho vážili.

ESTER KREJČÍ: (ironicky:) Samozřejmě. Studentům gymnázia nic nechybí víc než péče učitele z mateřské školky.

MOJE VINNÁ RÉVA: Pravda někdy nemusí dávat smysl.

ESTER KREJČÍ: Souhlasím, dokonce jsem přesvědčena, že je často spíše absurdní.

TAMARA JANŮ: To je zajímavé.

VOJTĚCH VERNER: (trochu znuděně:) Mně ten příběh připadne nudný.

KŇOUR: Nemohl ten profesor být pedofil?

MOJE VINNÁ RÉVA: (rozčileně zvýší hlas:) Prosím vás, mlčte, nebo to nedopovím!

KŇOUR: Už mlčím.

(Prolínačka na učebnu biologie.) U dveří stojí kostra, za obrovskou vyvýšenou katedrou sedí Dobromila Hodná a usmívá se. Po třídě klidně chodí primáni.

MOJE VINNÁ RÉVA (M. O.): V jejích hodinách studenti nemuseli sedět na místech, ale mohli volně chodit po učebně. Všichni byli hodní, i ti nejzlobivější jako Rastislav Rieger, kterého později vyloučili.

(Střih do kabinetu biologie³.) V uličce jsou Gizela Hronská, Elizej Rieger a Norma Cizí. Norma Cizí stojí opřená zády o skříň a prohlíží si obrázky v jakési knize. Ostatní dvě se probírají věcmi.

MOJE VINNÁ RÉVA (M. O.): Dobrovolníky pak nechala uklízet kabinet biologie, který byl a dodnes je tajuplným místem plným těch nejprapodivnějších věcí, a nikdy nekontrolovala, zda něco uklidili, takže si tam mohli hrát.

Gizela Hronská z hromady věcí na stole vytáhne malou šperkovnici. Prohlíží si ji. Elizej Rieger vytáhne jakousi krabičku.

ELIZEJ RIEGER: (s radostí:) Hele! Kondomy s banánovou příchutí. Dva plus jeden zdarma.

GIZELA HRONSKÁ: (přísně:) To není na jídlo!

ELIZEJ RIEGER: Hele, já vím, na co to je.

GIZELA HRONSKÁ: Opravdu? A na co?

ELIZEJ RIEGER: Slyšel jsem, že když se do nich napustí voda, nafouknou se jako balon. Jdu to zkusit.

GIZELA HRONSKÁ: Proč?

ELIZEJ RIEGER: Na hloupé otázky neodpovídám. (Otočí se a jde pryč.)

GIZELA HRONSKÁ: (uraženě:) No dovolte...

Norma Cizí zvedne pohled od knihy a vrhne udivený pohled za odcházejícím Elizejem Riegerem.

MOJE VINNÁ RÉVA (M. O.): To víte, primáni...

(Střih zpět do třídy. Záběr na Barboru Janů.)

MOJE VINNÁ RÉVA (M. O.): Profesor Hodná vodila studenty na krátké procházky po okolí a učila je rozeznávat druhy ryb a ptáků; rostliny podle semen a stromy podle listů.

Barbora Janů se usměje.

MOJE VINNÁ RÉVA (M. O.): Studenti se u ní naučili, třeba že smrk má šišky dolu, zatímco jedle je má nahoru.

MOJE VINNÁ RÉVA: Když byla volná chvíle, vyprávěla jim svoje zážitky. Třeba jak byla zamlada v Chorvatsku. Procházela se za úsvitu bosá po písčité pláži, dýchala krásný, čerstvý vzduch a poslouchala šumění moře. A studenti, i ti, kteří u moře nikdy nebyli, vnímali její radost a na tvářích se jim objevil ten nejkrásnější úsměv na světě.

(Střih do učebny biologie.) Dobromila Hodná sedí za katedrou. Přijde Norma Cizí, nesoucí velký bílý polštář.

MOJE VINNÁ RÉVA (M. O.): Jednoho dne pravila, že je již unavená. Zadala studentům úkol a nechala si přinést z kabinetu velký bílý polštář.

Norma Cizí dá polštář Dobromile Hodné. Ta ho položí na katedru a lehne si na něj. V klidu leží.

MOJE VINNÁ RÉVA (M. O.): Lehla si na něj a studenti ji měli tak rádi, že byli až do konce hodiny všichni potichu.

(Střih zpět do třídy.) Pauza.

MOJE VINNÁ RÉVA: A pak zazvonilo a čekali, že profesor vstane, aby ukončil hodinu, ale nevstal. Už nikdy nevstal. Přivedli profesora biologie Severína Srpa.

(Střih do učebny biologie.) Severín Srp zkouší Dobromile Hodné, ležící na polštáři, nahmatat puls.

SEVERÍN SRP: (chladně:) Konstatuji smrt.

(Střih zpět do třídy.)

MOJE VINNÁ RÉVA: A tehdy, když si to uvědomili, všichni ve třídě plakali. Někdo navenek a někdo uvnitř.

TAMARA JANŮ: Až na ty, kdo to neumí, že ano?

ESTER KREJČÍ: Nebo kdo byli jako úředník Meursault z Cizince⁴ od Alberta Camuse.

MOJE VINNÁ RÉVA: Tak skoro všichni. Nekažte mi atmosféru! Do školy přišli policisté a na několik dní obehnali učebnu policejní páskou⁵. Převezli profesorovo tělo do márnice na Ústředním hřbitově a v jednu listopadovou sobotu se pak konal pohřeb. Byl vypraven zvláštní vlak z Východního Mezihoří přímo před bránu hřbitova a přijel úplně plný. Byli to hlavně její bývalí žáci a studenti, kteří na ni nezapomněli jako na své ostatní učitele, ani když už byli dospělí. Její žáci, studenti, příbuzné a kolegy se přišly rozloučit s osobou, která se pak brzy stala legendou. I když byla profesorem jen krátce, byla nazvána nejoblíbenějším profesorem všech dob.

MOJE VINNÁ RÉVA: Seminář přírodopisu do konce školního roku suploval Severín Srp a pak byl zrušen a takového profesora jako Dobromilu Hodnou už studenti nikdy nezažili. Ale vzpomínky jim zůstaly a už jim zůstanou navždy. A takové je to pokaždé, když v životě přijdeme o něco krásného. Něco končí, ale život jde dál.

MELANIE NAVRÁTIL: (se slzami v očích:) To byl nádherný příběh.

JANA ZLOMILOVÁ: Moc se mi líbil.

MOJE VINNÁ RÉVA: Děkuji.

JANA ZLOMILOVÁ: Také bych chtěla takového profesora.

MOJE VINNÁ RÉVA: I já bych si ho přála.

K Ester Krejčí přijde zezadu Nikita Král, držíc v ruce židli. Ester Krejčí ani Moje vinná réva si ho nevšimnou.

MELANIE NAVRÁTIL: Podle mě byla Dobromila Hodná hrdina. Dovedla něco, co by asi nikdo z nás nedokázal.

ESTER KREJČÍ: A na rozdíl od nás za to ani nebyla vyznamenána za hrdinství⁶.

MOJE VINNÁ RÉVA: Jsem si jistá, že nějaké vyznamenání dostala. Byla skutečně výjimečná.
──────────────────────────────────────────────
² V uvedeném pořadí s tím, že Laris sedí po levé ruce Mojí vinné révy.
³ Je zde průchozí jen úzká cestička kolem stolu. Na stole, pod ním i ve všech skříních kolem stěn je obrovské množství nejrůznějších věcí.
⁴ Román Cizinec se dělí na dvě části. V první části se úředník Meursault zúčastní pohřbu své matky a hned se seznámí s dívkou a zajde s ní do kina, to vše lhostejně, bez jakýchkoliv citů. Pomůže sousedovi s potrestáním arabské dívky, a když na něj pak její bratr vytáhne nůž, chladnokrevně ho zastřelí pěti ranami z pistole. V druhé části románu je vyslýchán a nikomu se nedaří pochopit, jak může být tak bezcitný. Ani úředník Meursault není schopen např. vysvětlit, proč po prvním zásahu chvíli počkal a pak vystřelil ještě další čtyři rány.
⁵ Účast policie není při úmrtí v EDDR běžná, nastává pouze v případě podezření z něčího zavinění, kdy je potřeba shromáždit důkazy a prověřit příčinu smrti.
⁶ Ester Krejčí a Moje vinná réva byly vyznamenány za hrdinství v epizodě Triangulace Astry.



4.2. Doktor A

VOJTĚCH VERNER: (radostně:) Mě napadl fantastický příběh! Můžu?

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobře.

Nikita Král položí židli na podlahu a čeká. Vojtěch Verner začne se zaujetím vyprávět.

VOJTĚCH VERNER: Byl jednou jeden starý vynálezce. Měl bledou pleť, protože byl běloch a málokdy chodil ven, a rozcuchané bílé vlasy, které mu při jeho šílených experimentech jen zázrakem nevypadaly všechny. Byl to muž a říkal si „Doktor X“. Dobrý začátek, že?

MELANIE NAVRÁTIL: Neslyšela jsem to někde?

ESTER KREJČÍ: Evidentně vyčerpal veškerou svoji fantazii na vynálezy, takže už mu nezbyla žádná na to, aby si vymyslel alespoň trochu originální jméno přiměřené délky.

MOJE VINNÁ RÉVA: Možná ho jen zapomněl, to se starým lidem stává.

VOJTĚCH VERNER: Dobře, tak si říkal: „Doktor A“. To je lepší, ne?

ESTER KREJČÍ: Hm...

VOJTĚCH VERNER: A když už byl hodně starý, mohlo mu být tak sedmdesát, uvědomil si, že udělal v životě nějaké... no... že některé věci mohl prostě udělat lépe, a tak se rozhodl, že vynalezne stroj času, vrátí se do minulosti a tam svoje chyby napraví.

(Prolínačka do obývacího pokoje.) Je den a na podlaze stojí velká, ocelově šedá batysféra bez okna či zjevného pohonu. Na boku má dveře, které se vyklápějí směrem nahoru, podobně jako u automobilů DeLorean.

VOJTĚCH VERNER (M. O.): A ten stroj také vynalezl! Byla to pancéřovaná batysféra⁷, kterou vybavil elektromagnetickým temporálním pervertorem a jinými úžasnými technologiemi, které za svého života vynalezl.

Přijde Doktor A (muž). Stisknutím tlačítka otevře dveře, nastoupí dovnitř a dveře se za ním zavřou. (Střih dovnitř stroje.) Doktor plete vlněnou ponožku.

VOJTĚCH VERNER (M. O.): A protože cestování v čase zabere spoustu času, vzal si s sebou něco na odreagování, třeba si chtěl uplést nové ponožky.

Doktor přestane plést a otráveně odhodí jehlice s rozpletenou ponožkou.

VOJTĚCH VERNER (M. O.): Ale přesto se nudil, protože ho bavilo hlavně vynalézat velké a šílené věci jako třeba stroj času, ale na to neměl uvnitř stroje času dost místa.

(Střih na prázdný obývací pokoj.)

VOJTĚCH VERNER (M. O.): A pak se konečně dočkal.

Závan vzduchu shodí ze stolu papír. Vzduch v pokoji začne cirkulovat, papíry spadnou ze stolu všechny a začnou poletovat po místnosti. V prostoru se začne objevovat zakřivení připomínající čočku. Bílé záclony se utrhnou z oken a začnou po místnosti poletovat jako duchové. Z polic padají knihy. Stůl se převrátí na bok. Uprostřed zakřivení se objevuje svítící, bílý kruh a zvětšuje se. (Záběr na dům zvenku.) Jde o dvoupatrový rodinný dům na úpatí hory. S třísknutím vyletí skla oken jedné z místností v přízemí, ze které vychází bílá záře. Záře najednou zhasne.

VOJTĚCH VERNER (M. O.): Jenže se trefil do nosné zdi⁸.

Dům se zřítí a do okolí se rozšíří oblak hustého prachu. (Střih dovnitř lodi, kde se Doktor A (muž) neúspěšně snaží otevřít dveře.)

DOKTOR A (MUŽ): Safra; když mi bylo třicet, býval jsem silnější. To bývaly časy...

Střih zpět do třídy.

MOJE VINNÁ RÉVA: A jak to dopadlo?

VOJTĚCH VERNER: Samozřejmě zkoušel různé metody a nástroje, ale nijak se nemohl dostat ven. Dokud nepřijeli hasiči. A to už venku stál i majitel domu.

(Střih na ruinu domu.) Kolem stojí hasičské vozy a hasiči-ženy odklízejí trosky. Vytáhnou ven nepoškozenou batysféru. Sleduje to Doktor A (žena). Dveře stroje se vyklopí a pomalu a opatrně z nich vyleze Doktor A (muž).

DOKTOR A (ŽENA): (Usměje se.) Konečně! Já věděla, že jednou přijdou. Celý život jsem věřila a čekala a je to konečně tu!

Doktor A (žena) přistoupí k Doktoru A (muži).

DOKTOR A (ŽENA): Vítejte na planetě Zemi!

(Střih zpět do třídy.)

MELANIE NAVRÁTIL: Ten majitel si myslel, že doktor je mimozemšťan?

VOJTĚCH VERNER: Ano.

Barbora Janů si vzdychne, ale nikdo si toho nevšimne.

MOJE VINNÁ RÉVA: A co bylo dál?

VOJTĚCH VERNER: Doktora čekalo překvapení. Majitel byl zhruba stejně starý jako on, jen byl žena, a tak se ho doktor zeptal...

(Střih na ruinu domu, kde spolu mluví Doktoři A.)

DOKTOR A (MUŽ): A kdo vlastně jste?

DOKTOR A (ŽENA): Doktor A.

DOKTOR A (MUŽ): To není možné, já jsem Doktor A!

(Střih zpět do třídy.)

VOJTĚCH VERNER: Doktor se nedostal do vlastní minulosti, jak chtěl, ale do alternativního vesmíru, ve kterém byl ženou!

MELANIE NAVRÁTIL: No tedy...

Barbora Janů si znovu vzdychne. Moje vinná réva si toho všimne.

VOJTĚCH VERNER: A pak se tam objevil druhý, podobný stroj času a vystoupil z něj starý člověk, něco mezi ženou a mužem. Když se ho zeptali, kdo je, řekl, že Doktor A.

Kňour se zasměje.

VOJTĚCH VERNER: Nabídl se, že je oba vezme do svého paralelního vesmíru a vzal je tam. Konec.

MOJE VINNÁ RÉVA: No, mohlo se toho stát víc.

KŇOUR: Ano, třeba spolu mohli mít děti.

MELANIE NAVRÁTIL: Neblázněte, vždyť jim bylo přes sedmdesát.

MOJE VINNÁ RÉVA: A co se stalo v tom dalším vesmíru?

VOJTĚCH VERNER: Už se mi nechce to vymýšlet. Tak to prostě skončilo.

ESTER KREJČÍ: Vás jako spisovatele čtenáři nebudou mít zrovna rádi. I když jsem na druhou stranu nucena vás pochválit, že jste se zvládl držet jednoho tématu namísto impulzivního tématického těkání.

VOJTĚCH VERNER: Děkuji.

Všichni chvilku mlčí.

NIKITA KRÁL: Dobrý den.

ESTER KREJČÍ: (Otočí se k Nikitě Královi.) Dobrý den.

NIKITA KRÁL: Promiňte, mohu přisednout?

ESTER KREJČÍ: Ano.

Nikita Král postaví židli na volné místo, čímž se kruh uzavře, a posadí se na ni.

VOJTĚCH VERNER: Na co jste čekal?

NIKITA KRÁL: Až přestanete mluvit. Nechtěl jsem nikomu skočit do řeči.

VOJTĚCH VERNER: Aha.

Za oknem je slyšet první kapky dopadajícího deště. Studenti kromě Nikity Krále a Tamary Janů se podívají k oknu. Barbora Janů smutně vzdychne.
──────────────────────────────────────────────
⁷ Podmořský výzkumný modul kulového tvaru, předchůdce batyskafu.
⁸ Nosná zeď je taková zeď v domě, která nese víc než svoji vlastní váhu. Pokud je narušena, zřítí se nejen sama, ale i všechny další části domu, jejichž váhu nese, a v důsledku někdy také celý dům. Soubor všech nosných prvků v budově, automobilu, lodi apod. se nazývá nosná konstrukce.



5.1. Nejjazykolamnější jazykolam

Třída (oktáva B), dopoledne. (Záběr na okno, za kterým je mlha a slabě prší. Záběr se přesune na studenty sedící v kruhu.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Než budeme pokračovat, chtěla bych upřesnit, o čem bych si představovala, že byste měli vyprávět. Chtěla bych, aby vaše příběhy byly o životě dospělých se vším, co k němu patří.

ESTER KREJČÍ: Usilujete o předčasnou dospělost jako mnoho jiných znuděných a mladicky nerozvážných teenagerů?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne, ale už brzy z nás všech budou dospělé a je dobré být na to připravená.

TAMARA JANŮ: Mohu teď vyprávět já?

MOJE VINNÁ RÉVA: (na Tamaru Janů:) Ano, ale musí to být něco, co jste sama vymyslela, ne ocitovaný článek z novin nebo třeba kapitola z knihy.

TAMARA JANŮ: Dobře. (Mimovolně zakašle.)

Bylo nebylo, jednou se náhodou na ulici sešli dva lidé. Jmenovali se Jan Novák a Jan Novák. Jan Novák tvrdil, že umí bez chyb odříkat ten nejjazykolamnější jazykolam, ale Jan Novák řekl, že umí ještě jazykolamnější, a tak se vsadili o svoji lásku. První začal Jan Novák; řekl: Šest set šest a šedesát strašlivě strašlivých strašidel strašlivě vystrašilo stráže strašlivě ustrašeného strašpytla. A Jan Novák řekl, že to je moc snadné, a dodal: Tři sta tři a třicet řízných řáholeckých řeřich s řinčením přeřízlo řeřavějícího Řehoře Řeháčka. A Jan Novák řekl, že to nic není, a řekl: Tři sta tři a třicet příšerně příšerných příšer příšerně vřískalo přes tři sta tři a třicet stříbrných střech na tři sta tři a třicet stříbrných střelců, střemhlav střílejících třemi sty třemi a třiceti stříbrnými střapci na tři sta tři a třicet křivopřísežných křepelek. Jan Novák uznal, že takový jazykolam je ten nejjazykolamnější, jaký kdy slyšel, a tak se do Jana Nováka zamiloval a Jan Novák se zamiloval do něj. A žili spolu šťastně až do smrti.

ESTER KREJČÍ: Hm... to mi evokuje vzpomínku na ten diktát o pýřících se výrech a o tom, jak ve vysokých vilách zavilé víly zavile vily vinuté věnce pro nezvykle vyjící šakaly.

Vojtěch Verner se zasměje.

MELANIE NAVRÁTIL: (vážně:) Ten diktát mi nepřipomínejte, dostala jsem z něho trojku.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale stejně je ten příběh takový divný...

TAMARA JANŮ: Snažila jsem se vymyslet něco normálního.

ESTER KREJČÍ: V tom případě budete muset vyvinout značné úsilí, než se svému cíli alespoň částečně příblížíte. Pro začátek byste mohla třeba dát postavám rozdílná jména.

TAMARA JANŮ: Dobře, příště to zkusím. Děkuji.

ESTER KREJČÍ: Není zač.

KŇOUR: Mně se to nelíbilo, bylo to fakt divné.

Nikita Král se hlásí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Tedy se nemusíte hlásit, Nikito Králi.

Nikita Král dá ruku dolu.

NIKITA KRÁL: Když já nechci nikomu skočit do řeči. Jak bych jinak poznal, že mohu mluvit?

MOJE VINNÁ RÉVA: Tak, když to nepoznáte, tak se raději hlaste. A co jste to chtěl říct?

NIKITA KRÁL: Mně se tento příběh líbil. Mám rád jazykolamy.

MOJE VINNÁ RÉVA: Já mám raději normálnější příběhy. Jano Zlomilová, nechcete něco vyprávět vy?

JANA ZLOMILOVÁ: (trochu stydlivě:) Já? No, nevím. Může to být něco, o čem jsem už napsala slohovou práci?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ano, jistě.

JANA ZLOMILOVÁ: Tak já to tedy zkusím, ale nevím, zda se to téma hodí, když je tak škaredě.



5.2. Normální život

JANA ZLOMILOVÁ: My lidé často sníme o tom, co bychom si přáli. Ale copak není krásnější, když něco nádherného, po čem toužíme, potkáme ve skutečnosti, aniž bychom to čekali? Jana Vaňková nikdy příliš nesnila. Chtěla žít normální život jako všichni ostatní, ale uvědomovala si, že něco takového nezvládne sama. Bylo jí kolem pětadvaceti let a jako hetera toužila po klukovi, který by byl pro ni ten pravý.

A pak ho potkala a zamilovali se. Jmenoval se Petr Barvíř, bylo mu dvacet šest let a měl čerstvě vystudovanou vysokou školu. Přestěhoval se k ní, rok spolu žili, a když ani podzim ani zima ani jaro ani léto nedokázaly jejich pouto narušit, nechali se sezdat.

(Prolínačka na halu s židlemi pro hosty.) V čele haly stojí stůl, na něm kazetový magnetofon. Za stolem (u stěny) stojí sezdávající a z opačné strany stolu Jana Vaňková a Petr Barvíř. Na židlích sedí pět hostů. Sezdávající čte z desek.

SEZDÁVAJÍCÍ: Jano Vaňková, přijímáte zde přítomného Petra Barvíře za životního partnera, budete s ním sdílet z života to dobré i to špatné, pečovat v případě nemoci o něj či o vaše děti; zavazujete se, že budete usilovat o to mít s ním alespoň dvě děti a budete je ve spolupráci s ním vychovávat, aby se z nich stali dobří občané? Zavazujete se, že budete ve společné domácnosti vařit, mýt nádobí, nakupovat potraviny, prát špinavé prádlo a vynášet odpadkové koše?

JANA VAŇKOVÁ: Ano.

SEZDÁVAJÍCÍ: A vy, Petře Barvíři, přijímáte zde přítomnou Janu Vaňkovou za životního partnera, budete s ní sdílet z života to dobré i to špatné, pečovat v případě nemoci o ni či o vaše děti; zavazujete se, že budete usilovat o to mít s ní alespoň dvě děti a budete je ve spolupráci s ní vychovávat, aby se z nich stali dobří občané? Zavazujete se, že budete usilovat o dobře placené zaměstnání a vydělávat v něm peníze nejen pro sebe, ale také pro zbytek rodiny, budete doma zajišťovat nezbytné opravy, vyměňovat žárovky a udržovat společnou domácnost v čistotě, zvláště umývat okna, kuchyňský dřez, umývadlo, vanu a záchodovou mísu?

PETR BARVÍŘ: Ano.

SEZDÁVAJÍCÍ: V tom případě vás prohlašuji za sezdané ke svazku partnerskému.

Sezdávající zaklapne desky. Jana Vaňková a Petr Barvíř se obejmou a políbí. Sezdávající zapne magnetofon. Začne hrát Svatební pochod.

(Prolínačka zpět do třídy.)

JANA ZLOMILOVÁ: Pak na matričním úřadě podepsali smlouvu a od té chvíle byli podle práva partnery. Žili dál spolu a plnili vše, k čemu se navzájem zavázali. Měli dvě děti, muže a ženu, starali se o ně a dobře je vychovali. Byli k sobě upřímní a ohleduplní a nikdy se nehádali. A tak pomalu zestárli a pak se o ně starali jejich zrozenci⁹. A Jana Vaňková Barvířová a Petr Barvíř spolu žili šťastně až do své smrti.

MELANIE NAVRÁTIL: To byl hezký příběh, takový optimistický.

JANA ZLOMILOVÁ: Děkuji. Snažila jsem se vyjádřit, jaký bych si přála prožít svůj dospělý život.

MOJE VINNÁ RÉVA: Určitě to tak dopadne, přeji vám to.

Jana Zlomilová se usměje.

ESTER KREJČÍ: Na můj vkus příliš stereotypní, ale pokud si takový život přejete, nic proti tomu nenamítám; jsem ráda, že na to máte vlastní názor. Stačí, když jej nebudete vnucovat ostatním a prezentovat jako jediný správný přístup.

JANA ZLOMILOVÁ: To bych nechtěla. Já bych hlavně chtěla, aby byli oba partneři šťastní.
──────────────────────────────────────────────
⁹ Zrozenec je v eichlerské češtině dcera nebo syn.



6. Princezna Diana

MOJE VINNÁ RÉVA: Takže kdo bude vyprávět další? (Rozhlédne se.)

Nikdo se nehlásí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Co třeba vy, Nikito Králi?

NIKITA KRÁL: Ne, já bych si to musel napsat. Mám potíže i s vyjadřováním a vyprávění by bylo ještě horší.

MOJE VINNÁ RÉVA: A co vy, Ester Krejčí?

ESTER KREJČÍ: Hm... co bych tak mohla vyprávět o dospělém životě? (Zamyslí se.) Co třeba naturalistický popis devastujících účinků alkoholu a vznikající závislosti na psychiku dospělého člověka?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne, zkuste něco jiného.

ESTER KREJČÍ: Tak co popis válečných zvěrstev páchaných nacisty za Druhé světové války?

MOJE VINNÁ RÉVA: To je moc škaredé. Mně by se líbil spíš příběh, o někom, kdo by nám mohl být vzorem. Co třeba princezna Diana? Od mala toužím žít jako ona.

ESTER KREJČÍ: Toužíte zemřít při beznadějné absurdní snaze uniknout v automobilu hejnu senzacechtivých bulvárních novinářů?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne. Já jsem spíš myslela, jak cestovala po světě, navštěvovala lidi s AIDS a protestovala proti používání nášlapných min, které mrzačí nevinné děti i spoustu let po válce.

ESTER KREJČÍ: Nevím. Možná by bylo lepší vzít to naopak. I když to nemohu vyloučit, pochybuji, že někdo z nás se stane princeznou z Walesu. Možná by bylo prospěšnější vyprávět o životě někoho obyčejného, kdo nevykonal nic významného a znali ho jen blízcí příbuzní a přátelé.

VOJTĚCH VERNER: To by byla nuda, s takovým životem bych se nespokojil.

ESTER KREJČÍ: Ale stejně tak většina z nás dopadne. Hm... (Zamyslí se.)

Zvonění.

MELANIE NAVRÁTIL: (Vstane.) Já už půjdu, mám doma ještě spoustu práce.

VOJTĚCH VERNER: (Také vstane.) A já chci vynalézt novou supermoderní hygienickou roušku s antibakteriálním filtrem!

Vstanou sestry Janů, Kňour a Nikita Král.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale... ale já bych chtěla, abychom si ještě dál vyprávěli. Podporuje to moudrost, porozumění a ty další věci, které nám tak chybí.

VOJTĚCH VERNER: Nemůžete nás tu držet, jsme snad svobodní, ne?

KŇOUR: To je fakt.

BARBORA JANŮ: Pojďte, sestro.

TAMARA JANŮ: Dobře.

BARBORA JANŮ: Ach, jak toužím po čerstvém vzduchu!



7. Atmosféra (2)

(Záběr z opuštěného nádvoří na tmavě červenou budovu gymnázia.) Je slabá mlha a silně prší. Kapky dopadají do louží.



8. Rozum a svoboda

Třída (oktáva B). U nástěnky stojí Moje vinná réva a Ester Krejčí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Proč tu nemohli ještě chvilku zůstat?

ESTER KREJČÍ: Dnes je patrně moderní preferovat svobodu před rozumem či moudrostí, a tak odešli, prostě proto, že mohli.

Moje vinná réva si vzdychne. Ester Krejčí se zamyslí.

ESTER KREJČÍ: Chápu váš postoj, ale nevnímá snad každý člověk situaci jinak?

MOJE VINNÁ RÉVA: Jak jinak?

ESTER KREJČÍ: Každý má svůj úhel pohledu.

MOJE VINNÁ RÉVA: No a?

ESTER KREJČÍ: Uznávám, že jste se chovala nejrozumněji, jak jste mohla, ale úhel pohledu spolužáků reflektoval spíše jejich vlastní zájmy než společné dobro.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale copak to tak má být?

ESTER KREJČÍ: Nemá. Jsem přesvědčena, že každý člověk by si měl utvořit vlastní názor na základě své perspektivy, ale rovněž na základě uvážení názorů ostatních. Proto zastávám názor, že jejich zbrklý odchod domů byl nerozumný.

MOJE VINNÁ RÉVA: (nespokojeně:) Tedy, vy musíte všechno tak zamotat. Vůbec vám nerozumím.

ESTER KREJČÍ: Omlouvám se, to jsem nechtěla.

Moje vinná réva odvrátí pohled.

ESTER KREJČÍ: Hm... půjdeme domů?

MOJE VINNÁ RÉVA: Myslíte, že bychom měly? Je přece chřipková epidemie.

ESTER KREJČÍ: Nemyslím si, že mají všichni chřipku. Někteří pravděpodobně ano, ale u většiny osob to bude obyčejná rýma nebo nemoc jen předstírají, aby nemusely do školy či do zaměstnání. Dle mého názoru je to spíš epidemie hypochondrie.

MOJE VINNÁ RÉVA: Aha. Tak dobře.

Moje vinná réva se ohlédne a uvidí u nástěnky Larise, který si prohlíží reklamní leták s nápisem:

┌─────────────────────────────────────────────────────┐
│ Mohou se bacily proměnit v obří krvežíznivé bestie?│
Mutanti v našich tělech - v Horké bramboře!
└─────────────────────────────────────────────────────┘

Moje vinná réva se usměje a přistoupí k Larisovi.

MOJE VINNÁ RÉVA: Larisi?

LARIS: (Obrátí se k ní.) Ano?

MOJE VINNÁ RÉVA: Chtěla bych vám poděkovat za to, že jste jen seděl a nevyrušoval, na rozdíl třeba od Kňoura.

LARIS: Když já jsem chtěl něco říct, ale nemohl jsem přijít na to, co.

ESTER KREJČÍ: V takovém případě je moudré mlčet.

MOJE VINNÁ RÉVA: (s úsměvem:) No vidíte, zachoval jste se moudře!

Laris se usměje.

MOJE VINNÁ RÉVA: Mimochodem, máte deštník?

LARIS: Jasně. --- Tedy, vlastně doma.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Úsměv jí opadne.) Já jsem mívala jeden starý, ale byl hrozně děravý a už se úplně rozbil. A dáda říká, že deštníky jsou drahé a nevyplatí se, protože prší jen několik dní v roce. Sama deštník má, ale říká, že ho potřebuje do práce.

LARIS: Tak to přeběhneme.

MOJE VINNÁ RÉVA: Nádraží je daleko, bylo by rozumnější počkat.

ESTER KREJČÍ: Já mám deštník v šatně, mohu vás doprovodit.

MOJE VINNÁ RÉVA: Vy byste to pro nás udělala?

ESTER KREJČÍ: Nemusela bych. Obvykle čekám na trolejbus na zastávce před školou. Ale je rozumné vám poskytnout pomoc v nouzi, zasloužíte si to, a já preferuji vlastní rozum před svobodou.

MOJE VINNÁ RÉVA: Děkuji. Budu vám za to moc vděčná.

LARIS: Já také.

ESTER KREJČÍ: Toho si na vás vážím. A zkuste přesvědčit dádu, ať vám pořídí alespoň nějakou levnou pláštěnku.


MOJE VINNÁ RÉVA: Dobře, zkusím.

Moje vinná réva, Ester Krejčí a Laris si u lavic vezmou svoje batohy a odejdou ze třídy. Jako poslední odchází Moje vinná réva. Ve dveřích se ohlédne. Za okny stále prší a ve třídě zůstal jen Nikita Král, který sedíc na svém místě a ničeho si nevšímajíc pracuje na notebooku.

Moje vinná réva odejde a zavře za sebou dveře.



9. Nic jiného než sex

Šatna oktávy B. V šatně se převlékají Melanie Navrátil, Vojtěch Verner a Kňour.

VOJTĚCH VERNER: Kňoure, líbil se vám příběh o doktorovi?

KŇOUR: No, jen trochu.

VOJTĚCH VERNER: (nespokojeně:) Vás vážně nezajímá nic jiného než sex?

KŇOUR: Ještě svaly. (Předvede sval na pravé ruce, ale už má na sobě svetr, takže to tak nevynikne.) Po škole chci být prostitutkou. Budu si užívat a ještě mně za to budou platit. To bude něco!

Vojtěch Verner si zklamaně vzdychne.

KŇOUR: Ale líbilo se mi, jak zbořil ten dům, to bylo fajn.

VOJTĚCH VERNER: Alespoň něco.

MELANIE NAVRÁTIL: Měl jste tomu vymyslet lepší konec.

VOJTĚCH VERNER: To raději něco vynaleznu.

Melanie Navrátil pokrčí rameny. Všichni tři se vydají ze šatny ven.



10. Kdo zůstal

Třída (oktáva B), dopoledne. Venku silně prší. Nikita Král je ve třídě sám a pracuje na notebooku.



Shrnutí epizody:

Toto byla čtvrtá epizoda druhé série seriálu Ester Krejčí. Díky chřipkové epidemii odpadlo oktávám vyučování. Moje vinná réva zdůraznila spolužákům, že jsou již skoro dospělí, takže by neměli jen tak odejít. Ester Krejčí uvedla, že analogická situace nastala v knize Dekameron, kde šlo o epidemii moru. Studenti se tak podle tohoto vzoru pod vedením Mojí vinné révy vydali (nepříliš ochotně) vyprávět si příběhy.

Moje vinná réva vyprávěla příběh o Dobromile Hodné, „nejoblíbenějším profesorovi všech dob“, který celý život dělal pro svoje žáky či studenty to nejlepší, a ti tak byli hodní a šťastní. Zeměl během vyučování a na pohřeb mu přišli jeho bývalí žáci a studenti. Nakonec jim po něm zůstaly jen vzpomínky.

Vojtěch Verner vyprávěl sci-fi příběh o Doktoru A, muži, který se ve stáří vydal ve stroji času do minulosti napravit své chyby, ale místo toho skončil v paralelním vesmíru, kde se setkal se svým ženským já.

Tamara Janů vyprávěla podivný příběh o dvou Janech Novácích, kteří si odříkávali jazykolamy a pak se do sebe zamilovali, když jeden z nich řekl ten nejjazykolamnější, jaký znali. Nikita Král se přihlásil, když chtěl říci, že se mu příběh líbil, protože by jinak nepoznal, kdy může mluvit.

Jana Zlomilová nakonec vyprávěla příběh o Janě Vaňkové, která prožila šťastný, i když zcela obyčejný, život s Petrem Barvířem – uzavřela s ním partnerství a vychovali dva zrozence, kteří se pak o ně ve stáří starali.

Ester Krejčí uvažovala, co bude vyprávět; navrhla popis účinků alkoholu na lidskou psychiku či nacistická válečná zvěrstva. Moje vinná réva navrhla optimističtější vyprávění o Dianě, princezně z Walesu. Úvahy Ester Krejčí přerušilo zvonění. Studenti, kromě Nikity Krále, Mojí vinné révy, Larise a Ester Krejčí odešli. Ester Krejčí to přičetla tomu, že dávají přednost svobodě před rozumem. Moje vinná réva poděkovala Larisovi, že nevyrušoval, a zjistila, že ani jeden z nich nemá deštník. (Venku totiž zatím začalo pršet.) Ester Krejčí řekla, že dává přednost rozumu před svobodou, a tak jim nabídla svůj deštník a poradila Mojí vinné révě pořídit si pláštěnku. Odešly a ve třídě nakonec zůstal jen Nikita Král.

Kňour řekl v šatně Vojtěchu Vernerovi, že kromě sexu ho zajímají ještě svaly a chce se stát prostitutkou.



Hudba k titulkům: Jaroslav Hutka: Náměšť.
Který z vyprávěných příběhů se vám líbil nejvíc?

[1x]
Nejoblíbenější profesor všech dob
[0x]
Doktor A
[1x]
Nejjazykolamnější jazykolam
[0x]
Normální život


hlasovat mohou pouze přihlášení


přidáno 01.05.2015 - 12:54
Amelie M.: "taková zjevná manipulace" - Myšlenka byla taková, že Ester Krejčí nemá ráda, když se někdo snaží s lidmi manipulovat, a když MVR nabízela "nádherný" příběh, znělo jí to, jako že chce přimět všechny, aby si ten příběh poslechli. Ale uznávám, že to tam zní trochu rušivě, bez toho by to možná bylo lepší.

Na jménech si dávám záležet, je to jedna z věcí, k nimž mě inspiroval J. R. R. Tolkien. Ten když vymýšlel příběh, začal od jmen a pak teprve uvažovat o tom, komu patří a co se jim stalo.
přidáno 29.04.2015 - 16:24
zajímalo by mě, proč si hned v úvodu pro sebe ester krejčí říká – taková zjevná manipulace.. to jsem asi moc nepochopila :)

zaujala mě myšlenka, že pravda vždycky nemusí dávat smysl.. že je často dokonce absurdní.. ano, myslím, že ano :)

napadá mě, že se mi moc líbí tvá jména osob, jsou nápaditá a baví mě :-) ale teda, s tím střídáním rodů mi dáváš zabrat, pořád mi to ještě dělá v hlavě zmatek, ale je mi jasné, že je to zde důležité..

tento scénář se mi zatím líbil nejvíc, zaujaly mě všechny příběhy a také taková ta moudra, které jsi do toho vsunul(a).. svědčí to o tvé vysoké inteligenci a rozhledu.. asi nejvíc mě zaujal příběh tamary janů a pak také svatba.. u tamary mě pobavila tvá fantazie ve vymýšlení jazykolamů.. u svatby mě bavil popis toho, co si vzájemně slibovali..

oceňuji tvé vysvětlivky na konci, které čtenáři ulehčí práci, ne všeho je znalý a je dobře, že na to myslíš..

docela bych brala, kdyby to někdo natočil, mohl by to být fajn seriál :))
přidáno 03.10.2014 - 16:40
VKate: Děkuji za komentář. Ta možnost dozvědět se o postavách víc byla na mých stránkách i dřív, jen člověk musel kliknout v navigaci na "EK POSTAVY" a vybrat si, o které postavě chce něco vědět. Takto je to "na jedno kliknutí", jak je v dnešní době moderní.

Líbí se mi, že všechny tři reakce, které zatím mám, se shodují v tom, že verze scénáře na mých stránkách je skvělá a z příběhů se jim nejvíc líbí "Nejoblíbenější profesor všech dob".

Časem mám v plánu převést do stejné podoby i scénáře starších epizod.
přidáno 03.10.2014 - 14:14
Musím říct, že ta přehledná verze scénáře na tvých stránkách se mi fakt líbí. A je super, že si tam člověk může rozkliknout jednotilivé postavy a dozvědět se o nic něco víc. :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ester Krejčí S02E03: Analogie Dekameronu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Dokonalá mystifikace
Předchozí dílo autora : Ester Krejčí S02E02: Aspergerova regrese

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku