Dávno... První...

Dávno.

Mysl se tříští nad strží.
Zvuk prvního slova.

Prsty křehnou tíží.
A snem jsem omráčena.
Jak je to naivní,
Doufat, že v tom vězíš taky
Ty nečekáš na první,
Máš lásek kolem mraky.

Poprvé.

Jsem v nevýhodě.

Ta hromada papírků psaných slzami se třpytí ve vlasech.
Těch prvních z dětské bitvy o dospělý sen.
Co s léty nepojmou.

Ty jsi mě zapomněl v pradávných časech.
V papírcích pohřbenou.

A bloudící.

Snad naposled.

V levném stánku se suvenýry
tvé tak dávné odvahy.