(autorka: Mizim Vdálce)
Dávno... První...
Dávno.
Mysl se tříští nad strží.
Zvuk prvního slova.
Prsty křehnou tíží.
A snem jsem omráčena.
Jak je to naivní,
Doufat, že v tom vězíš taky
Ty nečekáš na první,
Máš lásek kolem mraky.
Poprvé.
Jsem v nevýhodě.
Ta hromada papírků psaných slzami se třpytí ve vlasech.
Těch prvních z dětské bitvy o dospělý sen.
Co s léty nepojmou.
Ty jsi mě zapomněl v pradávných časech.
V papírcích pohřbenou.
A bloudící.
Snad naposled.
V levném stánku se suvenýry
tvé tak dávné odvahy.