Mini pocitovka

...a zrádná...

Už zase. Už zase chci. A už zase se bojím toho nic, které tam možná je. Bolest je totiž něco. Velké NĚCO. To ale není cesta.

Láska je jako slza: vzniká v oku, dopadá do srdce (Publilius Syrus, Myšlenky) , jedna vzpomínková...avšak stále aktuální :-)

Jak se mají mladí seznamovat, když musí dodržovat rozestupy a obličej zakrývá rouška nebo respirátor. Ta pandemie se tak stává částečnou antikoncep

Soukromá.

Dalsi krok na ceste, ktere jsem se dlouho vyhybala. Je tak zvlastni to nic prijmout a citit v pritomnosti a nikam se predtim neschovavat.

Klopýtá, ale je v souladu s harmonií tvýho odchodu, tak ji nechám netknutou.

...

Jen takové povzdechnutí.

Takový je život, taková je láska, slova, úvaha, nic nového pod sluncem...