Potkal krásnou královnu.
Pod křídly ji chce objímat,
na rytíře si pro ni hrát.
Ona nechce předstírat.
Sic mu úsměv oplatila,
Srdce své zdí opevnila.
Což se světu provinila?
Nechce slyšet dětský smích,
nechce plakat po nocích.
Je snad nezávislost hřích?
Co viděla v rodině,
hrdě nechá pro jiné!
Smutek? Ten utopí ve víně.
Život svůj chce v rukou mít,
v kariéře se uplatnit.
Ta oprátka je zatím nit.
Teď ví, co si způsobila,
ze strachu lásku zatratila...
Nechce ledovou královnu...
Pod křídly ji chce objímat,
na rytíře si pro ni hrát.
Ona nechce předstírat.
Sic mu úsměv oplatila,
Srdce své zdí opevnila.
Což se světu provinila?
Nechce slyšet dětský smích,
nechce plakat po nocích.
Je snad nezávislost hřích?
Co viděla v rodině,
hrdě nechá pro jiné!
Smutek? Ten utopí ve víně.
Život svůj chce v rukou mít,
v kariéře se uplatnit.
Ta oprátka je zatím nit.
Teď ví, co si způsobila,
ze strachu lásku zatratila...
Nechce ledovou královnu...
06.03.2020 22:16
Moje první báseň, panejo, je to skoro patnáct let, se jmenovala stejně. Zahlcena nostalgií nedokážu sesumírovat nic kloudného. Ale díky za ten flashback.
12.02.2020 11:15
hmm.. vyborna! naprosto rozumim a chapu.. nezavislost neni hrich, je to nekonecna svoboda, kterou zavidi ti zavisli.. pripijem na zdravi! :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.