|
Co bude dál?
|
|
|
Jsme na jedné lodi
sítě plné ryb
lana a ruce propletené
osamělou touhou
hltavě přejedení
rty však hladové
láskou ulepené
Takeláž ve střehu
napnutá lana rahnoví
Tvůj dech
do plachet věje
na ten závan
však naše loď
pohybem těžko odpoví
sítě plné ryb
lana a ruce propletené
osamělou touhou
hltavě přejedení
rty však hladové
láskou ulepené
Takeláž ve střehu
napnutá lana rahnoví
Tvůj dech
do plachet věje
na ten závan
však naše loď
pohybem těžko odpoví
04.07.2018 22:26
SOUZNÍLKA
jste tak neskutečná...ach...
19.06.2018 08:38
Pracně hledám co bych Ti zkritizoval, nic nenacházím.
:-(
Napíšu alespoň, že se mi nejvíc líbí to, co si tam možná záměrně nevložila.
(to jsem parchant viď) :-)
Myšlenka, jak málo máme ve své moci. Když někdo se shora nefoukne, tak se ta loď prostě nepohne, můžeme se snažit foukat do plachet sebevíc.
Super!
:-(
Napíšu alespoň, že se mi nejvíc líbí to, co si tam možná záměrně nevložila.
(to jsem parchant viď) :-)
Myšlenka, jak málo máme ve své moci. Když někdo se shora nefoukne, tak se ta loď prostě nepohne, můžeme se snažit foukat do plachet sebevíc.
Super!
19.06.2018 08:07
No, tohle se fakt moc povedlo. Tím myslím samozřejmě tu báseň. Situaci už míň. Sugestivní.
17.06.2018 22:16
Hanulka
Rozumím ti a díky.
17.06.2018 20:40
Anotací vyjádřeno vše, báseň to rozvíjí do dalšího rozměru, neposlouchala jsem to, jen ji dokola čtu. Je z ní smutno přeji čerstvý asi jižní větřík, píšeš skvěle
17.06.2018 20:16
Immotyob
Jo - každičký slovo ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.