... jsme luční květy ...

taková trošku... jednodušší...myslím.

...

obnažené já..../vráceno/...;)

.... bez snění?

pro celou tu dobu...

zkuste přemýšlet... jestli to vlastně o něčem je...

...předčilo ji něco jinýho... jsem zase někde kde jsem bejt nechtěla...

čtyři "průhledovky" do pocitů po 19. narozeninách....ještě mě tam nahoře nechtějí...:) jsou to takové zachycené okamžiky...byla bych moc ráda za komentáře - ...na hodnocení nezáleží...

Ze sbírky: "Balady našich dnů"

Je tam velmi maskovaný odkaz na jeden seriál. Schválně jestli někdo uhodne na jaký. (I když moc šancí vám nedávám :-/)

opět páteční noc... nevím, proč jsou vždycky tak zajímavé... ale co, aspoň mám o čem psát... :D

... Naprostej ,,plivanec" k mým nohám... Snad ani za sklopení zraku, abyste se na něj podívali, vám to nestojí... Tak... Proč to sem dávám, co?

Čeká mě báječný večer... už se těším. Tohle je důsledek večera včerejšího... pitvání v myšlenkách při pohledu nahoru...

je půlená. připadám si jako milióny stlačených kyslíkových bomb... a za chvíli... se rozprsknu do prostoru... nebo možná vysublimuju... nakonec zkondenzuju... jako Šírín

Četl jsem na literu báseň s poetickým názvem Nedělní ráno a hned se mi vybavil refrén známé písně téhož jména z brku Vladimíra Poštulky, kterou tak skvěle zpíval Pavel Bobek. Pozměnil jsem první verš a zbytek textu už je jen můj, ovšem zpívám si to na stejnou melodii! Omylem jsem tu píseň přisoudil Mirku Hoffmannovi a Zelenáčům, i když možná ji taky někde zpíval. Teď jsem to zjistil a opravuji aspoň zde. I když i Mirka Hoffmanna rád poslouchám...

o pravdě nemůže být řeč, stačí jenom žít...