trošku starší, ale ne zase moc. Každý máme nějaké své spáleniště.

/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování

Hlas, který nikomu nepatří, ale mluví za vše... Tohle neberte moc vážně, to jsou výlevy, které píšu po vytočení 723......

Neznám krásnější souznění, než-li to, co hudbou zní......

......je barevný ....

Pro každého, kdo se zrovna na někoho zlobí.....

Chceš být jiná? Vraz si třísku pod nehet, ať nezapomeneš.

ššššš---šššš--- železniční

pozor ne kuřátka.... je to trochu jak básenka pro dětičky, tak jednoduchá. ovšem krutá a hloupá k tomu

Překvapivě jsem nalezl starší básničku, kterou sem dávám až teď.. Tak schválně,..

.....jo život je život

Napsáno před pár dny, nyní trošku změněno snad mohu nechat "Mozaiku" už trochu provětrat.., nebo né...???

tajemná i bez záhad... :)

Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...

Jen z čiré radosti...Z tohohle hloupého světa...Už to tak bude:)

Co bylo, už není...