09.05.2013
8
1296 (10)
Jako poutník kráčím časem
a na oltář poznání
svoji modlitbičku dám.
Vlastně nevím kdo jsem
a jako host nezvaný
si občas připadám.

První zastavení utonulo v dávnu,
jen z vyprávění oněm vím.
I po dalších ve vzpomínkách prahnu,
mnohé z nich už asi oželím.

Prvním bylo zrození,
tím jsem zcela jist.
Teď čekám to poslední,
dočten bude list.
 10.05.2013 15:45
Yana:
nač si hlavu lámat
nad tím, co přijde samo
 10.05.2013 15:02
zamýšlím se nad tvojí básní, často přemýšlím jaké to asi bude, až přijde stáří, až a jak přijde ten poslední den

dokud žiji chci si číst
obrátí poslední list
ti co tady zůstanou
na moji knihu života
snad jejich slzy
pokanou
 10.05.2013 13:42
PrimaDen:
dík a hezký den, i když dneska zrovna prší, tak alespoň ať ti je hezky v duši. ;o)))
 10.05.2013 08:07
řeknu to oproti puerovi jednoduše: velmi se ti povedla......
 09.05.2013 22:43
oslov radek: dík
 09.05.2013 22:42
puero:
... je to jednodušší, zatím žiji, a dokud žiji, mohu i v sobě číst. ;o)))))
 09.05.2013 22:14
Vítězství banality nad hlubokým metafyzickým požitkem spojeným s orgistickým osvícením vnitřní rovnováhy, nebo naopak? V náznacích starosvětské formy hledám jasné a neoddiskutovatelné náznaky čehosi subfyzického, čehosi nadčasového, čehosi v co se proměňuješ ve své básni a pak literárně transformován vynikáš na papíře v podobě mnohem ryzejší, než jsi sám. Jsi tam? Tak se ptám.
 09.05.2013 19:07
nezávidím poutníku z času přečtených...líbí a moc

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.