(autor: ŽblaBuňka)
Jako poutník
Jako poutník kráčím časem
a na oltář poznání
svoji modlitbičku dám.
Vlastně nevím kdo jsem
a jako host nezvaný
si občas připadám.
První zastavení utonulo v dávnu,
jen z vyprávění oněm vím.
I po dalších ve vzpomínkách prahnu,
mnohé z nich už asi oželím.
Prvním bylo zrození,
tím jsem zcela jist.
Teď čekám to poslední,
dočten bude list.