A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

můžete si domyslet cokoli... takový.. téměř zimní splín... bez souvislostí...

Zjistila jsem, co se stalo..

kde se vzala, tu se vzala

prý jít sytý spát, není dobré... snad proto se snažím... mít čistou hlavu..

inspirováno náhodným setkáním Lizzzie s cizincem, který se děsně moc usmíval a podíval se na ni takovým pohledem, který ještě neviděla...;)

(inspirováno Smíchovským nádražím...)

....jsou mezi náma takové...:))))

věřte tomu nebo ne, ale báseň obsahuje narážku na špionážní thriller Tři dny kondora

Patetická mravokárnost. Asi jsem starej. A asi mám rýmu. Tak.

slova jsou vyplýtvána, zbyly jen pocity...

... taková ... zvláštní ...