deziluze evryvér

pokusila jsem se napsat něco děsně francouzskýho a "stylovýho"...žel bohu se v tom najde kapka pravdy...psala jsem to v naprosto zoufalý náladě a šílený touze...

báseň pro dva ženské hlasy...

Ten pocit zažil asi každý. Každá změna, která boří jistoty a bere někoho blízkého bolí a zároveň je zrozením něčeho nového.

Každý má tu svoji vrbu...já mám tužku a papír...

ztrácím se v sobě, nenacházím, snažím, bloudím a blouzním když v moři tnu, na měsíc plavu a sním o tom dnu

hráli mi.

20.9.2012

Věnováno...

...Minulost je jako bumerang a i když už jsem "jinde", její střípky se ke mě neustále vrací...

.... ....