ztrácím se v sobě, nenacházím, snažím, bloudím a blouzním když v moři tnu, na měsíc plavu a sním o tom dnu

každý chceme věřit na pohádky...

..srdce sopkou, katastrofa, spousta obětí...

Marta Foučková : Žijeme teď a tady, náš život musí být radostný , zaplněn pravou láskou , která se neobléká do slova, ale projevuje se činy a oběťmi.

Už nestojím o hry s ukrytými esy v rukávu...už nestojím o promlčené lásky...chci jen opravdovost...jsem lehce paranoidní a duševně chorá...:-D tak promiňte...*

včera/dneska rozjezdem domů, po dloooouhém holčičím popovídání s vínem a několika drobnými momenty, kdy se mi pozastavilo srdce

po dlouhé době mě navštívila můza... bohužel opět byla smutná...

milovala sem.

Neštěstí..

škoda slov na anotaci.....

Téma známé a přece nekončící...