Je těžké najít někoho, s kterým souzníte. S kterým i když je ticho, slyšíte(slabounce), jak vaše srdce rytmicky vyťukávají melodii. Každý má svou, každý má jinou, ale když se spojí, tvoří harmonii... A až ho najdete, už nikdy nezavírejte víko od klavíru...
 28.11.2010
4
1836 (15)
Třemi prsty vyťukáváš

po zaprášených klapkách

všemi známou A mol.

A kdykoli ti to přišlo krásné,

dnes v tom tu harmonii postrádáš.



Tón? Dva? Jen němý souzvuk…



Občas zvedneš hlavu,

když myslíš, že se nedívám

Stáhneš obočí.

Sevřeš rty.

Zmáčkneš pedál…



Možná, aby jsi utlumil tu bolest…



Stejně tak, jak těžké je mé srdce,

tak i tvé prsty po klavíru nekloužou.

Zadrhávají se.

Nemají sílu?

Snad všichni lidé kolem lžou.



A pravidla a prstoklady jsi již dávno zapomněl.



Poslední akord,

snaha o souzvuk.

Jen disharmonie se ozývá…



Zaklapneš víko,

položíš křídlo,

pohladíš ta zlatá písmena

P E T R O F




Máš pravdu…neklapalo by nám to spolu.
 16.11.2014 13:46
 Zamila
Pěkná báseň. Procítěná ... Líbí se mi jakožto už jen sezónní klavíristce :-) Jen to "molL" ;-)
 16.11.2014 12:31
moc hezký příběh, myšlenka.. krásné podání, moc se mi líbí..
 30.11.2010 22:42
...přesně řečeno... děkuji moc...
 28.11.2010 22:49
... zajímavý ... a vlastně v tom není smutek ... jen konstatování ... jako by už ten smutek souzněl v jiným akordu ...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.