|
Měla to být má poslední... .. .
|
Když prší tma, na pět minut po půlnoci
je kolem ticho, snad jen výkřik do polštáře
ztlumil déšť, a v bouři kapek dehtu noci
braň svůj kousek srdce, prohraj na celé čáře.
Za skleněnou zdí, pod teplotou ledu
doufej v naivitu víry někomu
jen myšlenka z ostnatého drátu, se sladkostí jedu
končí tvůj den, když vracíš se domů.
Tvou jedinou naději ve střípku citu
zničila nenávist, odplavily slzy
nenajde nikdo tvou krev v prázdném bytu
když vše navždycky nenávratně skončí.........a bude to brzy............
je kolem ticho, snad jen výkřik do polštáře
ztlumil déšť, a v bouři kapek dehtu noci
braň svůj kousek srdce, prohraj na celé čáře.
Za skleněnou zdí, pod teplotou ledu
doufej v naivitu víry někomu
jen myšlenka z ostnatého drátu, se sladkostí jedu
končí tvůj den, když vracíš se domů.
Tvou jedinou naději ve střípku citu
zničila nenávist, odplavily slzy
nenajde nikdo tvou krev v prázdném bytu
když vše navždycky nenávratně skončí.........a bude to brzy............
28.03.2011 22:59
Líbí se mi jak píšeš braň svůj kousek srdce,prohraj na celé čáře:Fakt moc pěkny.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.