pugét chvil

v pokoji s lampou, kde do zbytku tónú smyčce
cestou dlouhou okolo srázu z panenských kapradin
s očima jak při západu slunka přivřenýma, upíjím sklu vína
pár oříškú pistácíí, pár tónú v harmonii

není ráno je večer, jsem tu se sny, s představami
projíždím se po iluzi se sklenkou rubínové... Salutte! Múze..
přícházíš, tiše, jako vánek , nevím, jsi tu..? nevidím Tě..
trilek sem, potom tam, šeří se v kraji za oknem

je ticho, myslím uvnitř, v duši, není signál, zamrznutí
znám jej, občas bez zeptání přijde a opanuje sloji
vykrádám pak sám sebe, v přání, v touze, nepropadnout
hudba zní, rubín pláče, pistácie dochází.. adieu monami

...pro nás se časy nezmění, jsme v panoptiku prolínání...