Valentýn

Byl to divný den,
zakončil ho trpký sen…

Chci za ní jít!
Nemohu.
Chci se jí dotknout!
Nepohne se.
Chci vidět tu radost, tu jiskru!
Ale neotevře oči…
Chci s ní se zase smát!
Ona ale chladná je.
Tak otevři prosím oči!
Ona ale nežije…

Mám mnoho věcí na práci,
Nemůžu však zapomenout.
A srdce znovu krvácí…

14.únor – Valentýn,
padá na mě znovu splín…
Ten den, kdy musela odejít.
smutek do paměti jal se vrýt.

Byla k smrti jenom krok.
Jen jediný prý zbýval rok!
Nevzdala se, bojovala.
Žila dalších osm let.

Rakoviny strategie
Podlé plány stále vije.
Celé tělo souží,
duše stále touží…
Věří, že se uzdraví,
Není ale nápravy.

Žal se snaží smýti cello,
ale rozum ví - ona se nevrátí,
ač srdce by sebevíc chtělo.

Nechci být dnes ale smutná!
To si ona nezaslouží.
Vzpomínat chci s radostí!

Nepláču už nad jejím hrobem,
Vždyť ona nedala nám věčné sbohem.
V naších srdcích stále žije naše krásná vzpomínka,
Drahá babička i maminka.