přidáno 27.01.2010
hodnoceno 0
čteno 1837(16)
posláno 0
Chci mít jehlu,
jež by zašila Tvoje prázdno v srdci,
sypu si hlavu výčitkama
a vyhlašuju válku celýmu světu.
Přes Tvoje slzy nevidím,
najednou se všechno zatáhlo,
klopýtáš tmou beznaděje
A já se marně snažím chytit světlušku,
co posvítila by Ti na cestu.
Tvoje lože je poseto tvrdými balvany,
které neodvalí ani obr,
ale vystelu Ti jej okvětními lístky a
balvany se za čas promění v oblázky…

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Trápíš se... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Osamělá borovice

» narozeniny
An!tta [17], antropii [17], lantha [17], angel005 [17], Šuměnka [17], le Rato [15], M.M&H [13], Pikus [13], EileenHannah [8], DrMartin [5], Louth [1]
» řekli o sobě
Sokolička řekla o Adrianne Nesser :
Pro mě hodně zvláštní a silná slečna... Její básničky mě vždycky něčím dostanou a proto je ráda čtu. Adrianne, jsem ráda, že jsem ti mohla trochu nakouknout do duše, buď přesně taková, jaká chceš bejt! (Protože to jsi ty...)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming