 19.01.2010 1 919(5) 0 |
filiálka na konci města
rozpustila poslední výložky
zbyl jen vojín dozajista
poslední z posledních
úplavice a jiné nemoci
řádí po chodbách
továrnou nesou se skřeky
raněných přibývá
co včera řádili,
dnes odklízej trosky
vojín stojí hrdě
mezi mrtvými mozky
půlnoc tmavá odbíjí smrt
vojenský marš utichl
poslední z posledních
na stráži stojí tu.
odklizeno, vyčištěno
rozpustila poslední výložky
zbyl jen vojín dozajista
poslední z posledních
úplavice a jiné nemoci
řádí po chodbách
továrnou nesou se skřeky
raněných přibývá
co včera řádili,
dnes odklízej trosky
vojín stojí hrdě
mezi mrtvými mozky
půlnoc tmavá odbíjí smrt
vojenský marš utichl
poslední z posledních
na stráži stojí tu.
odklizeno, vyčištěno
19.01.2010 - 11:08Připomíná mi to určitou scénu z filmu "Pád třetí říše" . Báseň sama o sobě dost popisná - nedostal se ke mně ten tragický nádech. Možná by to chtělo vypustit z názvu. To odklizeno, vyčištěno by se mi líbilo nejvíc. :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
tragická : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Domácí mazlíčci
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
