Metamorfózy

JSEM
dítětem,
které sedí na špinavém chodníku
a marně žebrám o desetihalíř.
Mé oči svítí odleskem slunce na bělavých plachtách lodí,
které se vracejí z dalekých cest
a
podpalubí mají plná prachu a mrtvých krys.

JSEM
prošlapaným kobercem,
který se šklebí na bezzubou starou ženu,
která každý den utírá prach na rámečku s fotkou manžela
a
stále doufá, že se vrátí z druhé světové války.

JSEM
rozcuchanou holčičkou ze Sarajeva,
kterou maminka nestihla učesat.
A teď tu ležím na chladné hlíně
s prstýnky ořezané černé tužky kolem hlavy
a
čekám na chvíli, kdy mě pohřbí do masového hrobu.

JSEM
svým vlastním stínem,
který neuznává chyby.
A když nějakou udělá, zavyje jako zpráskaný pes.
Schová se v koutě a vyhýbá se světu,
než se opět rozhodne přisednout ke stolu
a
spolu se mnou se pustí do vyprazdňování talíře
s nudlovou polévkou, s hráškem a se zeleninou.

Nejradši bych byla sama sebou,
jenže
neumím se přetvařovat...