Až tvoje rty se dotknou mých
spočinem spolu v peřinách,
cítím tvůj horoucí dech na lících,
něžné doteky v slabinách.
Hlava se točí, tělo chvěje,
pak však usínáme každý sám,
zítřejší ráno se mi směje
a přichází pocit
co je mi tak věrně znám.
Tu vášeň v mojí tváři,
jak zákeřně jsi vyvolal,
zůstala jen rtěnka na polštáři,
ne ty sám's mě oklamal.
S sebou vzal sis sklenky na pomoc,
protančily se mnou noc,
a ty, švindlíř na druhou,
zkoušíš to dnes na druhou.
spočinem spolu v peřinách,
cítím tvůj horoucí dech na lících,
něžné doteky v slabinách.
Hlava se točí, tělo chvěje,
pak však usínáme každý sám,
zítřejší ráno se mi směje
a přichází pocit
co je mi tak věrně znám.
Tu vášeň v mojí tváři,
jak zákeřně jsi vyvolal,
zůstala jen rtěnka na polštáři,
ne ty sám's mě oklamal.
S sebou vzal sis sklenky na pomoc,
protančily se mnou noc,
a ty, švindlíř na druhou,
zkoušíš to dnes na druhou.
20.11.2018 09:01
Už jsem ji četl. Nápad naprosto skvělý, byť tento druh ranní kocoviny popsal snad každý. Provedení trošinku pokulhává, ale nechce to moc. Jen trochu přičísnout s odstupem.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.