Nahá těla mých snů...

Opravdu krásná... a nad komentáři tiše žasnu. Chtělo by se mi je okomentovat, ale oba dotyční odtud už zmizeli, tak to nemá smysl.

Krasne ...

Ale já jsem neměl v úmyslu se pouštět do Junga. Já jsem ti pochválil vyjádření toho, co jsem v tom textu přečetl já. Ani jsem netvrdil, že je to tak. Ale jak to na mne působí. A pokud jsem se mýlil, budiž. Tvoji odpověď už znám, díky. Prostě jsi to myslela jinak. Kromě nepřeberných možností, jak může být emoční vnímání namixováno s vnímáním racionálním i temperamentem či dynamikou průběhu emocí, je dobré uvažovat o podvědomí a nevědomí. Z toho plynou mnohé nečekané reakce. Předmětem sporu není tvé sebevyjádření v básni nebo vidění světa! Ale vyjádření se básni. Tvé. Jak sis všimla, ne každý si je jist, že rozumí prožívání tvého básnického subjektu. Tak snad ty ano.

ARA: Ano, asi jsem si neuměla představit "maximální kritiku". Možná jsem to brala jen ze svého pohledu. Totiž, že se mohu vyjádřit ke stylu, k češtině, k verši... jen abych poskytla podporu k dalšimu rozvoji...ale poučování do toho nezahrnuji, to bych se ani neodvážila. Na téma vnímání - cítění si s tebou mohu povídat donekonečna, protože každý jsme zřejmě jinak nastaven. A to je hezké a přínosné, myslím pro oba. Ale necítím se oprávněna takhle ostře rozebírat něčí vyjádření sebe sama nebo vidění světa, jako to dělá Eliška. Můžeme si povídat o Jungovi, o vnímání, myšlení a cítění a také třeba o temperamentech, kde to má každý jinak namixované... ale to už budeme někde jinde. Soudíš? To mě mrzí. Jaké neodpovědi máš konkrétně namysli?

Toužící po maximální kritice je třeba i ten autor, který buď umí odpovědět, nebo nechce-li, dá to najevo jinak, než, že místo odpovědi napíše domněnku o komentujícím. Kdo je ten, kdo tě soudí? Ještě před chvílí tu nikdo takový nebyl. Teď jsem to já. Já, který nesoudil ani tvé dílo. Jen mne zajímalo. Teď soudím tebe. Za zbytečnou reakci a vyhýbavé odpovědi - tedy neodpovědi. A za lež. Za lež o tvé touze po maximální kritice.

taron: Eliška Vobrubová: ARA: neni to nic noveho, ze se citeni obcas s myslenim rozchazi...melo by byt v hramonii...v idelanim pripade..ano,ale nekdy neni a pak je to "citovy problem"... a ze si protirecim, ano, protoze mysleni s citenim si nekdy protireci a dokonce si myslim, ze nekdy mozek odpojen je... a tak vlastne vznikla ta basen... a co se tyce te projekce... tak ta je prirozena podle toho, co kazdy z nas proziva, si vyklada ctene texty... a co se tyce vychovne lekce.. prislo mi to zbytecne tvrde

Nevidím, že by tě někdo soudil.
Jinak o pojmech vnímání, myšlení a cítění si můžeš najit informace ve veřejně dostupných zdrojích, pročež nevidím důvod se jejich výkladem pro tebe zde zabývat. Ale je to kapku jinak než, jak se zdá, se domníváš.

Znovu si čtu, co ti Eliška napsala a nerozumím, proč bys jí chtěla uštědřit výchovnou lekci. Básník se nestává básníkem tím, že neví co činí. Umělcům se sice stává, že prožívají náhlý příval inspirace, ale protože nejsou jen nevědomá zvířátka, alespoň po procitnutí z toho zápalu vědí, co se to stalo. Dokonce ani tzv. automatické psaní by nemělo smysl bez pochopení, co bylo napsáno. Stejně je tomu u automatické kresby. Eliška ti tedy nenapsala že jsi blbá, když máš mozek odložen, ale naopak. Že se nemůžeš blbou stávat, neboť ten mozek nikdy zcela odpojen není. Nebo se aspoň zas nějak "restartuje".
Věřím, že natolik, že i básník pak umí o svém díle něco říct. Něco víc, než , že je z jeho nitra. I ta samotná schopnost číst umožňuje si po sobě text přečíst a vidět alespoň, je-li to báseň. A je-li, pak snad i vidět, o čem je.
Napsala jsi mi, že to bylo myšleno jinak. Jakou částí tvého nitra jsi to myslela? Tou částí, která to nějak myslí, ale pak zapomene jak. Jak se to stane? Tak jo, tak pa. mně je už jedno, jak si to myslela. Neptal bych se, kdybych tušil, že jsi tak niterná a že to bude takový problém.

S ledovým klidem se roztavit v milování ...... to je sice krásné, ale opravdu to ukazuje na nějaký problém ..je to z extrému do extrému,....a co se týká rozumu a citu - ty musí být v harmonii... a jaksi odděleně je mít? To umí málokdo....:), báseň je jinak samozřejmě úžasná.. :) a teď se dívám, že už dva roky stará...

ARA: Nevylučuji. Vnímání se ale od cítění samotného může lišit. Vnímání je ovlivněno raciem, cítění je neovlivněno. Kdo jste, že se tak bez ostychu odvažujete soudit? Chtělo by to trochu pokory. A úcty k druhému.

Nediv se. Když tak hloupě vylučuješ mysl z účasti na vnímání světa.

Eliška Vobrubová: Dekuji za prispevek draha... z meho pohledu je to trosku o necem jinem.... Muj vnitrni zivot a me citeni, prilis neovlivnuje me mysleni...me nitro a ma duse, si zije svym zivotem a to je pak otisknuto v basnich. Mozna to vnimas jinak. Ale proc tak hruba reakce? Mohla bych se pridat a rict ti, ze by ti neuskodila lekce spolecenske etikety. Ale radeji se zeptam, co se deje, ze jsi tak ostra?

Achjo, ty si nosíš mozek v kabelce? Nebo ho necháváš doma na nočním stolku? Ty si myslíš, že vnitřní život a nitro, to je jen směs emocí?
Mno, možná u někoho ano a u někoho ne.
Racio se v optimálním případě s emocemi (ani obráceně) nevylučuje, nýbrž naopak, obě složky osobnosti, se tím vylaďují a harmonizují.

ARA: nevidím v nitru nic racionálního. ty ano?

Báseň vnímáme nitrem? A to se podívejme! Takže ne třeba smetákem, který držíme zrovna v ruce? Tak na tom se shodneme, fajn! A co je to to nitro? Nebude to náhodou kombinace emočního a racionálního vnímání? Tak moje mysl říká, že milovat se s ledovým chladem je "trochu" protimluv. A přát si to tak a hrdě při tom držet hlavu? Stát nohama na zemi se při tom dá, to je každého věc. A co říká moje emoční vnímání? Že básnický subjekt má asi problém. Citový problém. A co já říkám o tobě? Že nepotřebuješ, aby ti bylo rozuměno.

ARA: ..ja myslim, ze je to celkem prirozene..jak jinak bychom mohli citit basen, nez pres sve vlastni nitro...:-)

no to je mi báseň .... moc hezká .... dík

Já jsem neztotožnil básnický subjekt s tebou. Ani ty se nezabývej představou, že já si promítám "to své" do tvého textu. To by totiž nebylo "hezké", ale právě naopak.

ARA: dekuji:-) po takove dobe reakce na dilo a jeste tak mila...mysleno to sice tak nebylo...i kdyz to je take zajimavy pohled... ale je hezke, jak si do toho kazdy promita to sve ...

Napsané je to pěkně. Kdyby tam nebyla slova -s ledovým klidem-, pak by to -hrdě držet hlavu- mohlo mít význam ten, že nějaké nevyslovené okolnosti do toho prožívání vnášejí cosi nedůstojného, ponižujícího. Takže to na mne působí i s tím chladem jako postava z jednoho filmu, v němž žena vyslovila, že by chtěla být obojí, aby si to mohla dělat sama. Ponižovalo jí, že si sama nevystačí. Tahle pýcha se mi tu jeví být zdařile vyjádřená.

krásný !

přijemný p(r)ožitek při čtení, takřka bez dechu...

Ta anotace mě příjemně namlsala...ale tomu zbytku (zase) téměř nerozumím...:-(