je vůbec co hledat?

rudé je nebe nad městem
kde my dva spolu, pod ním, jdem.
kde bez psa
však jak s psem
kráčíme podzimním průvanem
řekla's že můžu o tobě psát
vždyť sem přece jen,
a budu,
kamarád
vzpomeň si na své sliby.

Dala's mi moc a s ní já rád
do kůry mozku naše jména ryji
rámeček okolo, žiju historií.
v mozku je kaše?!
dělám co dělám a ty směješ se.
mluvím co myslím a ty?
směješ se.
když tohle čteš
(snad se tak neděje)
směješ se.
když tohle čteš směješ se.

reflektory prorazí tmu
smečka psů zdrhá psovodům
velikou silou
jak kafe po ránu
omámen smíchem
v koma upadnu
a probereš mě ty.
směješ se?

řekl jsem tolik a napsal už dost
abych pochopil že moje "lítost"
je jenom druh sobeckosti
co jak červi prorůstá mi kosti
při pomyšlení, že to mysl moje
svazuje se
po větší míře lhostejnosti volám
pátrám?
nedostávám!

píšu o tobě, pro tebe
(v tobě? ne, to jen sen)
sám v sobě, sebou uzavřen
prosím tě o pochopení slov
o vědění že
slova co při vzniku projdou moje ruce
jsou jen ohyzdně znásilněná inspirace

ach ten tvůj smích...

píseň beze slov
zpívaná v duetu
mohla by pro jednou
proběhnout..
dal bych ti život
ber ho
leží tu
za trochu lásky
skočil bych přes okraj

ber mě tak, jak brala si mě vždy
směj se mi, prosím, když řeknu vtip
neboj se toho, co zde po tobě chci
neznásilňuji tebe, jen inspiraci.

teď se směj...