|
Ataxie myšlení...
|
Jak vrána k vráně sedám
Lidskou páteř v sobě nemám
Potmě světlo hledám
Kokon rozbalím, lehce nehty na znamení
Šperky odhodím, naberu štěrk a kamení
Odvaha jako by byla předmět nehmotný
Denní svit, temnota, jsem nerozhodný
Radši bez světla sám schovaný
Jsem špína, chci do země zpátky
Není to víra, jen prohnilé vzpomínky
Světová ataxie myšlení
Domů mě zahání
Je to každoroční selhání
Lidskou páteř v sobě nemám
Potmě světlo hledám
Kokon rozbalím, lehce nehty na znamení
Šperky odhodím, naberu štěrk a kamení
Odvaha jako by byla předmět nehmotný
Denní svit, temnota, jsem nerozhodný
Radši bez světla sám schovaný
Jsem špína, chci do země zpátky
Není to víra, jen prohnilé vzpomínky
Světová ataxie myšlení
Domů mě zahání
Je to každoroční selhání
19.11.2009 09:03
Myšlenka je roztrhána spoustou motivů a slov. Gramatické rýmy textu nepřidávají - působí to uměle, příliš plánovaně, nemelodicky. Nesmím Ti ale upřít jistý cit pro atmosféru, úzkost a jakási rezignace je cítit z každého řádku;) PS: oprav si "nechty" a "šterk" ;) L.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.