TMAVÉ VĚTY

Píšu křídou na chodník
pár vět či snad výkřik
o tom jak něco běží
čas život okamžik
o tom že v létě sněží
a květiny jdou spát
místo aby kvetly
že někdy je mráz
i když vzduch se tetelí.

A stromy divně šumí
když čtou moje věty.

Snad protrhne se hráz
a začnu zase psát
jiná světlá slova
zase se růže probudí
a ustane ta zima
ta těžká hodina
hodina mezi psem a vlkem
jak psali básnici
slyšíce svůj vlastní křik.