Zmámená

Milý puero, tvůj komentář zde je překvapivý... Myslím, že mnoho lidí zde má své přátele a to, co píší je jim také často směrováno. V tom snad problém není. Jistě, úroveň díla je dána možností konkretního autora. K tomu se může vyjádřit každý a neočekává se žádné tupé přikyvování. Kritika, kterou zde uvádíš, je tvůj názor. Já, jak si můžeš přečíst, žádnou kritiku nepíšu. Reaguji jen na předložené dílo okamžitou reflexí a protože rád veršuji, tak ve verších. Ne vždy musí nutně být obsah díla (tedy i komentáře) v souladu se skutečným prožitkem. Jsme tady na psancích, tedy alespoň já, abychom se pobavili, nikoli proto, aby z nás vyrostli básníci. Teď mluvím jen za sebe, ber to tak...

píšeš básně pro Nostalgika a opačně, je to tak bijící do očí až je mi z toho zle. Proč? Proč vás dva vůbec číst a hodnotit? Vám jsou komentáře putna, nezajímají vás ať jsou jaké jsou. JÁ nehodlám tupě přikyvovat. Ani se nevyvíjíš, píšeš to samé a je ti to jedno. A on taky. Já nehraju.

Od kohokoliv jiného bych věděl, že vše co dává do těch veršů dává i do lásky o které tam píše. Ty máš rozhodně lepší vyznání, vyznání, která se tak kostrbatě nesnaží jako tady. Vyznání, které je nenucené. Tohle je nucené až hrůza.

Plná citu... Nemám slova, kterými bych to dokázala lépe zhodnotit...

hlas, co doléhá k nám z dálky
z polí, láskou osetých
jas přináší na korálky
při tónů svých dotecích

hlas, co doléhá k nám z kraje
ve slovech téměř rouhavých
louka vláhu vášně ssaje
kde bloudím v botách toulavých