nechtěla jsem přecházet...nenávidím totiž přechody!
 02.11.2009
6
1623 (24)
0
.
Slyšíš ještě puls?

Najednou nevidím ty naše iluminace
co malovali jsme v nebeských horečkách

Najednou jen mrazivý klid na kůži
co trápí „políbit nebo opustit?“

To tenkrát ještě svítilo Slunce
a bylo dovoleno chodit
na červenou barvu

To bušila jsem do srdce
na jedné straně přechodů
abys ho pořád slyšel

Ostatní už dávno přešli
skrz svoje dudlíky,hračky a sny

Jen my tam tak stáli,
malí, bolaví ale v náruči


Cítili jsme tep v ulicích
žilách, srdcích, prstech

Dva metronomy citů v nekonečnu

A pak začalo pršet
semafory se zamlžily

barvy se opíjely ve své
sytosti, bledosti, temnotě

až...

jsem poprvé přešla

zamyšleně, omylem

a ten puls,

neslyším ho, ztrácí se



Semafory svítí vždy černě
když cosi v ulicích umírá
.
 05.01.2012 13:41
 D_P
Ze volny vers odsuzuji uz prestanu snad i psat, nebot dilkum jako je toto to neskutecne slusi a pomaha to prenosu pocitu. Jj i ja chvalim...
 10.11.2009 03:29
ty jsi úpa jinde, tvé vnímání je dokonalé ,) !!
 03.11.2009 19:17
Dost silna vec. Hm.. taky jsem znala nekoho, koho srazilo auto na prechodu, ale bohuzel tehdy to nedopadlo dobre. :-(
 03.11.2009 09:31
Nerozhodnost, váhání, obavy...
pak se těžko stihne ta správná zelená...
 02.11.2009 20:07
Zamrazilo mě, protože mi to připomnělo kamaráda, kterého na přechodu srazil autobus...
Ale ne všechno černé je nejčernější. Přežil to, za půl roku se uzdravil teď v létě se oženil :-)
 02.11.2009 19:51
moc se mi to libi...dostalo me to..mozna i ze posloucham lykke li...ale je to dobry...konec me znicil...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.