kolotoč

radiovlny mi motaj hlavu
slunečnice už se mnou nemluví
dělám si soukromou projekci svýho života
cpu se přitom popcornem
spím
přetáčim určitý části
stavím se do opozice
značky mi utíkaj
a nevim čim se řídit
dávam gestům novej význam
možná jim ho beru
měla bych brečet
ale nechci
radši provozuju kolotoč
a všem je nám z toho zle
nevim jestli mam zastavit
protože lidi mlčí
maj kamenný tváře,
v kterejch nesmim číst
nikdo mi to nedovolil
tak točim dál
a pořád mi je z toho k pláči
ale hrajeme na kamenný tváře
tak dělam že sem silná
a zavírám oči
třeba to přejde?
vypínám zvuk
třeba doufám,
že až se druhým otevřu
bude to o něco snesitelnější