ŽIVOTOPIS

Noc začala psát
další stránku životopisu
tohoto výstředního světa.

V této kapitole
nekonečného tlustopisu
usnula holka
ve vlasech oděná jen
spí v zdánlivém bezpečí
šarmantní noci
a líbánky měsíce a hvězd
doprovází smyslný sen.

Ale v suterénu společnosti
v tichém zoufalství
na gauči z kyselých odpadků
končí svůj den
hromadnou kopulací
houf zjivených žebráků.

Nikdo však netuší
že každé slovo
románu zvaného svět
je pouhou retuší
skutečných vět.