Ten co neměl rád Vánoce, Pro milenku, Nervózní semaforista a klid věčnosti, Vede nás pár mozků, Maso a kouř, Jen tak, Proč píši básně?

Ten co neměl rád Vánoce

Teta Kazí Libuši...
Libuše mi dá,
kápi na záda,
na práh práhu zabuší

Věnec z hlohu na hlavu,
trny a kuličky, něhu,
mojí postavu vrácím do davu,
svojí náladu schovám pod hlavu,
panovačný pán pasoval panáčka z panáků,
do svých obdivovatelů,
po jeho ženě zbyly jen prázdné,
rohy malovátek,
a usíná,
s hlavou v popelu,
snad mu něco zbylo,
na ráno,
když jsou ty Vánoce,
se kterejma otravujou už v říjnu,
koupil si lekci skládání kolekcí,
na druhé nepopsané strany napsal,
básně o tom jak ho nebaví slavit samotného,
každej někoho má,
rodina rozpadlá, umělá, vykonstruovaná,
jak školní třída,
došla křída,
hned po narození nám střihaj křídla,
ale o tom se nemluví

A tak se přes okno,
zvenku omražené pomalované,
jak z broučků když motýli šli na věčnost spát,
jen můry v tmavých sklepeních přežijí to šlehání,
paní Zimy chocholaté,
chlorofylu šéfové,
koukám na toho pána s hlavou v popelu,
místo ozdob na stromečku,
se prázdné lahve pod hvězdou betlémskou třpytí

Zaklepu,
to jste nečekali a já také né,
Měsíc si uprd,
sníh se pochcal, roztál
a odplul do hlubin,
ahoj tati, jsem tvůj syn

Doufám, že se někdy otevře

Možná proto mám rád Doors víc než ostatní

Mother I want you...
Father I want you...

Áj houp thys is not dý jénd

Pro milenku

Jsi durch,
chceš se chytnou nějakého suchého,
ale já jsem taky durch,
a moje holka je taky durch,
zrovna jsme se udělali,
tak neotravuj,
posvátné

Pffff

čaj s medem a muchomůrkou,
boha hladím ztvrdlou kůrkou,
někdy smutný, jindy šťastný,
pod šamponem vlasy mastný

Nervózní semaforista a klid věčnosti

Horká vana v suchý zimní den,
a ty si hovíš v mínus třiceti v pětačtyřiceti,
pěnu si nabral na dlaň a foukl,
přilepená ke zdi pomalu vyprchává,
tvá jízlivost, sebelítost, zlost
svěžest, pokoj a mír tě zdraví a mává,
ranní a zřídka odpolední káva,
nemyslíš na nic,
relaxuješ,
medituješ,
že si neměl dětství,
už si jen tak pobrukuješ,
dostáváš se totiž,
do té lepší fáze,
jsi naplněn klidem věčnosti,
několik měsíců bez minuty nudy,
když zjistíš, že ústa tvá,
jak podkova tvarovaná,
brada povislá, svěšená,
a že ti na semaforu svítí,
jen a jen červená,
usměješ se na ně na přechodu,
tomu tvarohovitému těstu,
svým chmurám a žalům,
zlepší ti náladu i blbá scénka,
jak si neznámé ženské,
okukují kozačky a středoškolačky,
s umělými růžovými dready na blonďatých culíčcích,
zelená se vždycky rozsvítí,
jen nesmíš být nervózní,
o to dýl ti červená,
potrvá, potrvá...

Vede nás pár mozků

Škrábeme se ani nevíme proč,
pokroucené nervové spoje,
jo ruka ta umí,
odlišuje nás od delfínů a opic,
mozek a dokonalá motorika,
vědci jsou i z Portorika,
doufám...

Většina lidí neumí vyrobit žádnou z věcí co je obklopují!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Já bych zvládl nábytek a keramiku

Kabely, lahváče, repráky,
jen tak v přírodě z ničeho,
možná tak na boty nazouváky,
jdu se radši vychcat,
to ještě umím,
ale taky jednou nebudu

Maso a kouř

Kouřili a drželi se za ruce
z okna slunce zapadalo za komíny továrny na dýmovnice
kouřící pracující chudáci, dobráci, funebráci
sanita veze porouchané sanitární vybavení
hrkající korby náklaďáků
popel ve vlasech neznámého souseda
každé ráno se zvedá
zapadl mezi prošlé STK
protější domy, antény, koleje, stromy
šmouhy
pocit pouhý
debrecínka s čabajkou na ryzlinku v akci
osm květů rudé růže a tři ruce na kundě
kůže lenivého muže a busta ze steliva pro křečky
atrakce pro kočky
za deset let obešel svět
na jihu se dobře fláká
okrové akry neposkvrněné půdy
jsou moje moje údy?
povařené noky snědli mloky
jejda, to se mi nějak nezdá
kolečko na temeni ověnčené šedinami
zkušeností pár, žil bez příkladu, bez dokladu
zavolejte kdykoli, ale o víkendu hraji golf s dalšími oblastními manažery
jebátory lidí ze třetí řádky
po ránu plní mísy
všechno vyplení ta havěť
komáři co se snaží tajně pít
pisklot je prozradí
drbny, detektivky cizích vztahů,
saxofon zved telefon
UCHO PŘILOŽENO
jo, jo, jo, hm, hm, fakt?
přeji ti hodně masa!

jazz a víno
zvedni se ty ožralo
buéééééééééé
piješ nějak moc
a ty zas nepiješ vůbec
jíš nějak málo
a ty žereš zbytečně moc

Jen tak

Udělal jsem se,
opravdovým,
má to šťávu,
jsem zas svým

letos bez úrody,
hlava čistější,
a sebevražedný myšlenky,
čím dál tím vzdálenější

musíš se se sebou vypořádat,
nikdo jinej to za tebe neudělá,
chceš se mít dobře?
musíš si to udělat sám,
měl jsem víc psych,
než armáda křižáků vracející se z výpravy,
měl jsem hodně stíh...

Proč píši básně?

Proč píšu básně?
Protože to na mě znenadání přišlo,
a nejde to zastavit,
tak asi tak