laciná layla

přetahuju minulost do přítomnosti
a vím, že je to špatně
jinak to ale neumim
mám strach se
od toho odpojit
nechat to jít
být zase na začátku

věřim ve včerejšky
v ty, které si už nepamatuju
které jsme zapomněli oba
které zapomněly na nás

v tichym bytě řvu do slepý zdi
že miluju a nechci
že chci tvojí lásku
že se chci sdílet

a zeď dělá jakoby na ničem z toho
vůbec nezáleželo
jakoby se uvnitř, v ní
dělo něco mnohem důležitějšího
něco co dokáže změnit svět
když to nedokáží lidé

ale spíš si jenom hraje na tu nad věcí
na tu důležitou
nedotknutelnou a nezranitelnou
jednu výhodu to má
: nikdy jí nikdo neublížil
díky tomuhle jejímu postoji

má respekt

nevzdávám to
jenom rezignuju

už se nesnažim rozumnět všemu
v mý hlavě
ale v mym srdci
mám jasno

hledám domov
ve tvý dlani