Momentka v modrém světle...
přidáno 04.08.2009
hodnoceno 7
čteno 1024(31)
posláno 0
Na diskotékové toaletě osvětlené modrými oslňujícími světly (aby sis ani nezkusila najít žílu vhodnou pro jedovatý vpich – ale možná že hledáš jen část těla, která ještě pulzuje a žije, abys do ní mohla vstříknout svoji hořkost) seděla zhroucená postava. Dlouhé vlasy jí padaly do obličeje a drobné prsy se nepravidelně zdvihaly v rytmu přerývavého dechu. Křehká krása dívky ostře kontrastovala se špinavostí toalety. Ruce měla zapřené o mísu a nehty polámané jako po boji (jako by se pokoušela bránit něčemu, co jí s úspěchem vzalo sílu). Zvedla tvář proti žárovce, která vykreslila její obličej se všemi nedostatky, s cestičkami slz a s rozdrásanými lícemi. Dívala se do ní očima tak světlýma, že připomínaly barvu bílé kávy (i když v nich každý viděl něco jiného – zeleň rozkvetlé louky, modř rozbouřeného moře nebo světlou kůru břízy). Pozorovala na zemi stín, který vrhalo její tělo, a začínala blednout, jako by se jí dělalo špatně. Po chvíli se obrátila k míse a rozechvěle začala zvracet. Tělem jí projížděly záškuby, zatímco do toalety padaly jakési kusy tkáně. Vyzvracela část svých útrob, části sebe samé, své špatně strávené odlesky – nedůvěru, žárlivost, strach… A když se jí hrudník přestal křečovitě třást, upadla na podlahu a umírala. Pomalou a potupnou smrtí, udušena temnými částmi lásky – částmi sebe samé…

přidáno 07.08.2009 - 22:10
Zvláštní dílo, hodně působivé...
přidáno 07.08.2009 - 18:19
ano ano. Znám to z vlastní zkušennosti. Taky jsem v tom záchodě umřel no. Snědl jsem vlastní nohu. Nevím proč, ale zdálo se to jako dobrý nápad, tak jsem si ji sundal z ruky a začal ji jíst. Jehly jsem měl zapíchnuté do té druhé nohy a stál jsem na své třetí a čtvrté noze. Mám chlupaté nohy, takže si dovedeš představit jak blbě se mi to polykalo. Bohužel před tím jsem měl okurky a nakládané banány, takže se mi udělalo blbě. Málo lidí umí zvracet nosem. Jenom já a jsem na to hrdý. Ale když se mi ta noha drala nosem ven, tak jsem se zadusil. Úplně jako Hendrix! - řekl jsem si. Jenže já nebyl kytarový mág. Neuměl jsem ani ty trapné kouzla s kartami a tak jsem tam zemřel no. Když na to si vzpomenu, nejde mi stále na mysl, proč jako dávali na záchod tu modrou žárovku.

Stejně nesvítila.
přidáno 05.08.2009 - 19:28
Sundej ty růžové brýle, příteli.:) Děkuju ti za nezaslouženou chválu.:)
přidáno 05.08.2009 - 19:25
derrry, jen do mě, já to snesu - nechci slyšet jen chválu.:)
přidáno 05.08.2009 - 11:22
Původně jsem ti chtěla napsat komentář, ale raději ne...byla bych moc rýpavá a ošklivá a to mám zakázané :-)
přidáno 05.08.2009 - 11:15
Umíš psát poutavě, neotřele, to ostatně dokazuješ každým svým dílem. Tohle na mě působí obzvlášť depresivně, silně, zoufale. Jen doufám, že takhle Ti nebylo uvnitř, když jsi to psala... Opakuju se, ale 100 je málo ;)
přidáno 05.08.2009 - 09:41
To si měla špatný den Sokoličko? Je to hezké a smutné, hodně smutné .....

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Into the blue : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Ovčí miniatura
Předchozí dílo autora : Věnovaná...

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku