Vrah

Bylo ráno, zpíval svět
a já cestou k Tobě šel.
Do oka mi padl z růže květ,
ten, co rudou barvu měl.

Já přišel k němu, přivoněl
a uzřel jeho prostou krásu.
Tu napadlo mě, zda bych směl
ozdobit jím Tvoji vázu.

Já utrh růži barvy krve
a svět náhle zesmutněl.
Ztratil radost, co měl prve.
Krajinou umíráček zněl.

Já prchl rychle k svému cíli.
Zastavil mě až Tvůj práh.
Stál jsem před ním dlouhou chvíli.
Může květ dát jeho vrah?

Co jsem růží říci chtěl?
Čím pro Tebe byla?
V tom jsem náhle zapomněl,
to když´s mě políbila!