 13.07.2009 2 1227(5) 0 |
Zeptám se života,
proč vlastně žít,
když osud si spřádá
svou vlastní niť.
Zeptám se hvězd,
znají-li místo na zemi,
kde navzdory osudu
živá voda pramení.
Zeptám se racků,
kam létnout pro naději,
zdali mne jednou s sebou chtějí.
Zeptám se slunce,
kde věčný ten třpyt,
kde teplo z paprsků
andělský smích.
proč vlastně žít,
když osud si spřádá
svou vlastní niť.
Zeptám se hvězd,
znají-li místo na zemi,
kde navzdory osudu
živá voda pramení.
Zeptám se racků,
kam létnout pro naději,
zdali mne jednou s sebou chtějí.
Zeptám se slunce,
kde věčný ten třpyt,
kde teplo z paprsků
andělský smích.
14.07.2009 - 21:48
Budu se jen ptát : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pocity lásky mně známé
Předchozí dílo autora : Proměna je možná i v té nepatrné chvíli
