přidáno 13.07.2009
hodnoceno 2
čteno 1176(5)
posláno 0
Zeptám se života,
proč vlastně žít,
když osud si spřádá
svou vlastní niť.

Zeptám se hvězd,
znají-li místo na zemi,
kde navzdory osudu
živá voda pramení.

Zeptám se racků,
kam létnout pro naději,
zdali mne jednou s sebou chtějí.

Zeptám se slunce,
kde věčný ten třpyt,
kde teplo z paprsků
andělský smích.
přidáno 14.07.2009 - 21:48
Věřím, že žádná setkání nejsou náhodná a že v nějakém nečekaném setkání naleznu odpovědi na své otázky.
přidáno 13.07.2009 - 20:41
odpoví Ti?

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Budu se jen ptát : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Pocity lásky mně známé
Předchozí dílo autora : Proměna je možná i v té nepatrné chvíli

» narozeniny
Le Jerrr [17]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming