Pocity lásky mně známé

Co je víc, než zdání mé mysli,
osudy spoutané silou přátelství,
jímž málokdo projde čistý.

Snad láska získaná
modří ocelovou,
je nadějí v srdci pro mě novou.

Mysl má
teď bloumá ulicí,
v jejímž šeru světla zhasla,
vnímám naději,
vnímám utrpení,
vše spojuje jediná láska.

Podoby lidí nabyly smyslu
a trpké beznaděje,
ztrácím jedinou lásku.
Kde je?

Střepy smíchané bolestí,
osud spletený tam,
kde zraky spoutané zvědavostí,
v příběhu, jež asi nepoznám.