 17.06.2009 3 1111(27) 0 |
Chtěla jsem ti dát
vše..
co v sobě mám..
Nabrala jsem plnou náruč
a běžela s tím k tobě..
Myslela jsem,
že pomůžeš..
abychom nic neztratili..
Ale tys jen stál
a neustále mě vracel..
ještě pro tohle..
a pro tamto..
stále ti to bylo málo..
Nemohla jsem
všechno pobrat
a věci
padaly a padaly..
nohy
bolely unavou..
a ty
byl jsi dál a dál…
Zmizel jsi mi z dohledu.
Zůstal jen nepořádek..
zmatek…
prazdné ruce …
A nic
co bych ti ještě chtěla dát ..
Jen povinnost…
následovat tě..
být s tebou ..
Snad z lásky?
Ze zvyku?
vše..
co v sobě mám..
Nabrala jsem plnou náruč
a běžela s tím k tobě..
Myslela jsem,
že pomůžeš..
abychom nic neztratili..
Ale tys jen stál
a neustále mě vracel..
ještě pro tohle..
a pro tamto..
stále ti to bylo málo..
Nemohla jsem
všechno pobrat
a věci
padaly a padaly..
nohy
bolely unavou..
a ty
byl jsi dál a dál…
Zmizel jsi mi z dohledu.
Zůstal jen nepořádek..
zmatek…
prazdné ruce …
A nic
co bych ti ještě chtěla dát ..
Jen povinnost…
následovat tě..
být s tebou ..
Snad z lásky?
Ze zvyku?
17.06.2009 - 17:07Upřímný, pocitový... Jen mi tam něco schází, co neumim pojmenovat, možná nějaká hlubší myšlenka. I když život je sám o sobě dost pravdivej, takže jsi to napsala dobře.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Když vše je příliš málo.. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Tanči
Předchozí dílo autora : Ptáš se proč mlčím..
