Když vše je příliš málo..

 Lalej
 17.06.2009
 miniatury/láska
3
Chtěla jsem ti dát
vše..
co v sobě mám..

Nabrala jsem plnou náruč
a běžela s tím k tobě..

Myslela jsem,
že pomůžeš..
abychom nic neztratili..

Ale tys jen stál
a neustále mě vracel..
ještě pro tohle..
a pro tamto..

stále ti to bylo málo..

Nemohla jsem
všechno pobrat
a věci
padaly a padaly..
nohy
bolely unavou..
a ty
byl jsi dál a dál…

Zmizel jsi mi z dohledu.

Zůstal jen nepořádek..
zmatek…
prazdné ruce …

A nic
co bych ti ještě chtěla dát ..

Jen povinnost…
následovat tě..
být s tebou ..

Snad z lásky?


Ze zvyku?
 27.06.2009 21:34
 sabina.rove
Tohle je opravdu povedené dílo, líbí se mi.
 17.06.2009 17:07
 Sokolička
Upřímný, pocitový... Jen mi tam něco schází, co neumim pojmenovat, možná nějaká hlubší myšlenka. I když život je sám o sobě dost pravdivej, takže jsi to napsala dobře.
 17.06.2009 14:56
 TualKraplak
to je tak krásný !!!!!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.