přidáno 17.06.2009
hodnoceno 3
čteno 1467(27)
posláno 0
Chtěla jsem ti dát
vše..
co v sobě mám..

Nabrala jsem plnou náruč
a běžela s tím k tobě..

Myslela jsem,
že pomůžeš..
abychom nic neztratili..

Ale tys jen stál
a neustále mě vracel..
ještě pro tohle..
a pro tamto..

stále ti to bylo málo..

Nemohla jsem
všechno pobrat
a věci
padaly a padaly..
nohy
bolely unavou..
a ty
byl jsi dál a dál…

Zmizel jsi mi z dohledu.

Zůstal jen nepořádek..
zmatek…
prazdné ruce …

A nic
co bych ti ještě chtěla dát ..

Jen povinnost…
následovat tě..
být s tebou ..

Snad z lásky?


Ze zvyku?
přidáno 27.06.2009 - 21:34
Tohle je opravdu povedené dílo, líbí se mi.
přidáno 17.06.2009 - 17:07
Upřímný, pocitový... Jen mi tam něco schází, co neumim pojmenovat, možná nějaká hlubší myšlenka. I když život je sám o sobě dost pravdivej, takže jsi to napsala dobře.
přidáno 17.06.2009 - 14:56
to je tak krásný !!!!!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Když vše je příliš málo.. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Tanči
Předchozí dílo autora : Ptáš se proč mlčím..

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming