tahle není tak dusná, ani hnusná
přidáno 16.06.2009
hodnoceno 1
čteno 1449(16)
posláno 0
Jako srdce zvonu,
tak i zvuky gramofonu,
v tomhle divném shonu,
uklidní a naplní,
moje tušení.

Vkládám další desku,
je lepší než ta předchozí,
stále dokola, stejně se točí,
jednou dohraje i ta poslední,
vír po spláchnutí,
procitnutí,
jinou nechci,
nepřestávej hrát
CVAK!
jehla se zvedla,
kvůli smítku prachu.

Jsem zrnko písku na pláži,
grain de sable francouzsky,
nic víc, nic míň,
lastury i palmy,
chechtají se hurónsky,
mému snažení,
nic víc, nic míň,
blankyte,
kdo umře dřív?
zřejmě já,
dík mužskému pohlaví,
co tě pobaví i pohladí.

Připadám si jako plakátovací plocha,
někdy válcovitá, někdy plochá,
lepí se na mě další akce,
ventil na matračce,
nafouknout,
vyfouknout,
prokouknout..

Jedu za sestřičkou,
milovanou, malou,
i když bude starou,
džemujem s basovkou,
zpíváme s dešťovkou,
s barevnou krovkou,
krásně si žijem,
asi se zpijem.

A to nás matka zavrhla, ale tak už to v přírodě bývá…
přidáno 16.06.2009 - 13:00
konec trochu sklouznul kamsi do přespříliš upřímné reality, ten začátek byl takový libější. Je to hezké ano.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Gramofon : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Zpola
Předchozí dílo autora : BEZ

» narozeniny
Nikí [16], Emulka:) [14], luk64s [13], Norwhan [12], Nothing [10], Teranov1 [9], Proopex [8], Thero [7]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming