Gramofon

Jako srdce zvonu,
tak i zvuky gramofonu,
v tomhle divném shonu,
uklidní a naplní,
moje tušení.

Vkládám další desku,
je lepší než ta předchozí,
stále dokola, stejně se točí,
jednou dohraje i ta poslední,
vír po spláchnutí,
procitnutí,
jinou nechci,
nepřestávej hrát
CVAK!
jehla se zvedla,
kvůli smítku prachu.

Jsem zrnko písku na pláži,
grain de sable francouzsky,
nic víc, nic míň,
lastury i palmy,
chechtají se hurónsky,
mému snažení,
nic víc, nic míň,
blankyte,
kdo umře dřív?
zřejmě já,
dík mužskému pohlaví,
co tě pobaví i pohladí.

Připadám si jako plakátovací plocha,
někdy válcovitá, někdy plochá,
lepí se na mě další akce,
ventil na matračce,
nafouknout,
vyfouknout,
prokouknout..

Jedu za sestřičkou,
milovanou, malou,
i když bude starou,
džemujem s basovkou,
zpíváme s dešťovkou,
s barevnou krovkou,
krásně si žijem,
asi se zpijem.

A to nás matka zavrhla, ale tak už to v přírodě bývá…