Zamilovaný anděl2

Vysoká skála a na ní sedí dívka.
"Proč je život krutý k lidem kteří se ničím neprovinili?"povídala si Violet pro sebe.Vždyť já vlastně ani člověk nejsem.Žiji sice takový život,ale do člověka mám ještě hodně daleko.
Ano žila i vypadala jako člověk,ale duší byla ta nejvznešenější bytost.Ano byla anděl.Ale k čemu jí to vlastně je?Když nemůžu letět tam kam chci.
"Chybí mi křídla!"Ano jakmile žijí andělé v lidském světě,tak se jim začínají rozpadat křídla.Lidé když jsou totiž na sebe zlý tak se nám rozpadají křídla.Ano,je to krutý,ale přece jenom máme šanci.Sice malou,ale je tam."Lásku si najdi a nikdy ji neztrať,jinak svá krásná křídla ztratíš navždy."Ano,tak tato slova jí měla vrátit její bílá křídla.Ale jak má najít lásku a nikdy jí neztratit?Zdá se to nemožné.
Milovala jednoho chlapce,ale nebyla si úplně jistá,že on jí také.Doufala a to doufání jí snad může pomoct.
V tom dostala nápad.
*****
Po chvilce přemýšlení se zvedla a .......
Skočila .....
Ano padala dolů.Když v tom??
Vzlétla,letěla.Byl to nádherný pocit.Chvilku si prohlížela svá nová křídla a pak se rozletěla za svým vyvoleným.
Když už byla kousek od jeho baráku zpomalila.Chtěla si vychutnat tu poslední chvilku letu.
Už se chystala sletět dolů na pevnou zem když v tom pod sebou uviděla pár jdoucí po ulici.Nejdřív si jich nechtěla všímat,ale pak se na ně pořádně podívala.
Vtom jí to zasáhlo jako rána bleskem.Její křídla se začala okamžitě rozpadat a ona prudce padala k zemi.Ano,nemohla se zmýlit.Ten kluk co jí říkal jak jí miluje a jak s ní chce být se teď pod ní líbal a objímal s jinou dívkou.
Ne takovou potupu nesnesla.
Věděla,že nemá žádnou šanci tenhle pád přežít a byla s tím smířená.
Spadla těsně za ně.Ani si jí nevšimly jak byly zabraní samy do sebe.
Takový osud jí stihnul za to že milovala.Za pár minut z ní nezbylo vůbec nic.Jen bílý prach který odvál vítr.